Strana kurdských pracujících (PKK) vyhlásila v sobotu příměří s Tureckem. Jedná se o převratný vývoj v konfliktu, který začal před více než 40 lety?
Je to něco, co tu dlouho nebylo a nejsem si jistá, jestli vůbec někdy k takhle otevřenému příměří došlo. Příměří tu už byly v devadesátých letech, a pak do roku 2015, ale výzva lídra strany PKK Abdullaha Öcalana k tomu, aby se strana rozpustila, tak to je nové a převratné. Podle toho, co Öcalan řekl, tak význam PKK přestává dávat smysl. To je něco, proč je to vlastně teď tak zásadní a proč se o tom tolik mluví.

Vidíte tedy posun oproti stavu před deseti lety, který by mohl vést ke skutečnému příměří?
Už v roce 2015 byla mezi Kurdy naděje. (Turecký prezident Recep Tayyip) Erdogan nastupoval k moci s vizí toho, že kurdskou otázku vyřeší a byla velká snaha o příměří. Kurdská společnost v Turecku Erdoganovi věřila a skutečně viděla naději, že změna přijde. Úspěch se ale nedostavil.

Tentokrát je naděje je zase velká. Pořád je tady spousta proměnných, které to můžou úplně stejně zhatit. Čeká se na to, co vzejde z kongresu, který musí strana PKK uspořádat. Také je teď velká otázka, jestli nepřijdou nějaké teroristický útoky, protože samozřejmě to, že Abdullah Öcalan k něčemu vyzve, neznamená, že všichni členové PKK s tím budou souznět a budou chtít mír podpořit. Může dojít k roztržce, může se někdo odštěpit.

Öcalan je ve vězení už 25 let. Jak velkou moc ve straně PKK má?
On sám ví, že nemá vliv na praktické rozhodování, proto i říkal něco ve smyslu, že rozhodnutí je samozřejmě na současném vedení PKK. Ale jeho symbolická role je pořád velká, pořád je dominantní postavou, není to žádný zapomenutý vězeň. Jeho názor má ve straně váhu, kdyby neměl, tak by za ním nepřišli na podzim Devlet Bahçeli (lídr nacionalistické Strany národní akce, MHP) s Erdoganem s myšlenkou, že začnou jednat. Už to ukazuje na jeho vliv na stranu, jinak by se snažili jednat s někým jiným a nabízeli mu, že ho propustí. I strana PKK ho chce na kongresu a jedním z jejich velkých požadavků je, že se Öcalan bude moct vrátit do normálního života.

Jak pravděpodobné je, že ho propustí?
Když už ta nabídka ze strany MHP a Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) přišla, tak pravděpodobnost toho, že ho pustí, je vyšší. Nicméně bude záležet na tom, jak se situace bude vyvíjet. Pokud bude křehké příměří, které teď vzniklo, nějakým způsobem narušeno, tak reakce může být různá. Zároveň by to AKP mohla využít v mezinárodním prostředí jako důkaz „podívejte se Kurdi jsou teroristé, my se s nimi chceme dohodnout a oni nechtějí, proto máme legitimní právo s nimi bojovat dál.“

Ale ve chvíli, kdy k ničemu takovému nedojde a začne se jednat, tak možnost, že ho pustí, je relativně vysoká. Bude to samozřejmě spojené se spoustou podmínek a bezpečnostních záruk, nebude to o tom, že si bude moct začít dělat úplně všechno, co chce.

PKK obhajovalo dlouhé boje tím, že chtějí zlepšit postavení Kurdů v zemi. Myslíte, že v rámci jednání dojde k nějakým zárukám na zlepšení postavení kurdské menšiny?
Myslím, že tohle je teď primárním cílem. Nejde jenom o vyjednávání s PKK, ale o to, jak se začne měnit vyjednávací způsob s kurdskou komunitou v Turecku, která je prezentovaná stranou DEM, což je legitimní politická síla, která řeší kurdská témata. AKP si chce nějakým způsobem získávat jejich podporu, protože v letošním roce bude hlavním tématem v zemi řešení změny ústavy, aby Erdogan mohl usilovat o další volební období.

K tomu strana potřebuje většinu, kterou nyní nemá. Může jim k tomu ale pomoct podpora ze strany Kurdů. I v případě, že by došlo na referendum, tak můžou zakomponovat otázku kurdské menšiny, jazykovou otázku a podobně, čímž můžou získat podporu Kurdů. Kurdská část společnosti je zkrátka někdo, kdo volby do velké míry rozhoduje už teď.

V Turecku teď nejste, ale můžete říct, jak to vnímá turecká společnost, třeba z článků nebo ze sociálních sítí?
Nemám pocit, že by to v tureckých médiích bylo téma číslo jedna. Vlastně si myslím, že tomu svět věnuje víc pozornosti než turecký svět. V médiích je velmi vyčkávací nálada. Nevnímají to jako takový wow efekt, jaký v tom vidíme my. Usuzuju z toho, že i ve společnosti je nálada taková, že „je to super, ale počkejme si, protože už jsme to zažili několikrát.“

Jana Václavíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít