Varhany v Nížkově potřebují opravit. Lidé si mohou adoptovat píšťalu
V Nížkově na Žďársku se snaží vrátit varhanům koncertní zvuk. Chybí jim k tomu ale necelé dva miliony korun. Tolik potřebují na opravu nástroje, který vévodí kůru kostela svatého Mikuláše už od poloviny 19. století. Tóny, které se teď z nástroje linou, nezní příliš libozvučně a při mších se dají poslouchat s obtížemi.
„Je slyšet, že každý tón není čistý, je falešný, což posluchači nedává dobrý pocit ze samotné hry,“ představuje na kůru kostela sv. Mikuláše varhany zblízka studentka pardubické konzervatoře Petra Ločárková z nedaleké Bukové.
„Problém je s trakturou. Jde ztěžka. Pro hráče-ženu nebo pro dítě je to značně těžké. Potřebují generální opravu,“ říká.
Potvrzuje to i Petřin otec Josef Ločárek. „Při koncertu při zatažení za manubrum, což je rozšíření rejstříků, jsem zatáhl tak mocně, že spadla lampa, kterou si svítí varhaníci na noty. My tam máme teplou žárovku. Dceři to spadlo na ruce. Měla ruku popálenou,“ vypráví.
Josef Ločárek je hlavní iniciátor sbírky na záchranu varhan, není na to ale rozhodně sám. Vydatně mu pomáhá farář Pavel Sandtner. Pomoci zachránit varhany podle něj může kdkoliv.
„My jsme začali u sebe a já můžu uvést takový příklad. Rozjeli jsme adopci varhanních píšťal a přišla za mnou čtrnáctiletá farnice, že si ušetřila pětistovku a chtěla by mít také svou píšťalu. Pomoci může i děcko,“ popisuje.
Na nástěnce v kostele jsou nakreslené všechny píšťaly, které by nástroj měl mít opravené. Jsou barevně rozlišené a přibývají v nich jména dárců, kteří si vyberou konkrétní rejstřík a přispějí na něj, kolik je třeba. Pětistovku nebo tři tisíce korun.
„Někdo přijde a řekne, chci pedál C. Já se podívám, ten je za tři tisíce, tak nám dá peníze, já to zanesu do tabulky a pak se to uloží do voskového pouzdra,“ vysvětluje Ločárek.
Další generace se pak jednou dočtou, kdo nástroji z roku 1852 pomohl vrátit libozvučné tóny.