V květnu 1945 byl konec druhé světové války v Evropě už jen otázkou dnů. Pátý den tohoto měsíce už čeští vlastenci léta potlačovanou nenávist k německým okupantům nedokázali skrývat. Začali odstraňovat německé nápisy a nacistické symboly. A Český rozhlas od šesti hodin ráno vysílal jen česky. Po půl jedné se pak ozvala památná slova, která odstartovala Pražské povstání.

1:24 5. května 2014 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Voláme českou policii, české četnictvo, české vojsko, aby ihned přišlo do Českého rozhlasu!“

Vzrušený a naléhavý hlas se z rozhlasových přijímačů ozval poprvé v sobotu 5. května ve 12 hodin a 33 minut. Krátce před tím rozhlasoví pracovníci vyvěsili na průčelí budovy československou a americkou vlajku. Další spojenecké prapory už nestihli.

„Esesmani dole proti nám obrátili kulomety a začali střílet. V té chvíli začal v rozhlase boj a v podstatě to byl začátek revoluce,“ vzpomínal Karel Tieftrunk. Vchod do budovy rozhlasu střežili němečtí vojáci.

Přemohla je četa českých policistů, kteří pronikli dovnitř a obsadili rozhodující pozice. Začal dramatický boj o rozhlas, ozvěny střelby pronikaly do zvuku pochodů.

A rozhlas stále zoufale volal o pomoc. „Voláme všechno, co je české, na pomoc Českému rozhlasu. Esesáci zde vraždí české lidi. Pozor, vchod z Balbínovy ulice je volný,“ znělo z éteru.

V prudkých bojích na Vinohradech a v okolí se naplno rozhořelo Pražské povstání. 5. května navečer esesáci v rozhlase kapitulovali.

Jaroslav Skalický, kap Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít