V plzeňském pivovaru vzniká obří sud, připomene pluk z 1. světové války
První světové války se před sto lety zúčastnil i 35. pěší pluk. Na počest dnes nejslavnější plzeňské vojenské jednotky vyrábí místní pivovar dva metry vysoký sud se symbolickým objemem 35 hektolitrů. Náročného úkolu se zhostili bednáři přímo v srdci bývalého městského pivovaru.
Prací plzeňských bednářů je často výroba malých, nejčastěji pětadvacetilitrových soudků. Jednou ročně ale dostanou za úkol sestavit velký pivní sud. Podle mistra bednářů Josefa Hrůzy je základem kvalitní dřevo.
„Vyřežeme potřebné tvary. Vyštosujeme to, tedy aby se jednotlivé kusy daly složit dokola a pasovaly na sebe. Postavíme kuknu a stáhneme ji řetězy. Otočíme sud a dáme tam další obruče. Druhý den to ještě celé vyhřejeme, aby tvar zůstal tak, jak má být,“ říká Hrůza.
Zbouchané obruče jsou na začátku jen pomocné při stavbě. Dalším krokem je proto výroba obručí železných, které na sudu zůstanou. Bednáři je musejí zhotovit na míru.
„Když tohle všechno máme připravené, tak začneme dělat dno. Stáhne se to a bední vždycky zevnitř směrem ven,“ dodává mistr bednářů.
Dalším krokem je izolace sudu. Protože jde o přírodní produkt, používá se k tomu smola.
„Smolu používáme americkou, kanadskou a čínskou. Mícháme je dohromady, přidáváme do toho medicinální olej a parafín. Je to kvůli tomu, aby smola nepraskla a trochu lepila,“ popisuje skoro měsíční proces Josef Hrůza.
Jak vyrobit takový sud, se člověk učí 10 nebo 20 let
Bednářské řemeslo už žádná škola nenabízí. Bednáři se proto zaučují přímo v pivovaru a na starosti je má ten nejzkušenější. Václav Salzmann vyrábí sudy už 48 let.
„Začíná od malé nádoby, například květináče nebo malých soudků. Postupně se přemisťuje na těžší práce, tedy hektolitrové sudy nebo tupláky. Za rok už by měli pracovat samostatně,“ vysvětluje Salzmann.
Po třech letech školení je nový bednář pasován na tovaryše. Tím ale jeho zaučování nekončí. Podle Václava Salzmanna se velké sudy učí lidé vyrábět v podstatě celý život.
„Ležácký sud není sranda. Malou nádobu dělá během roku každý, ale takový sud se člověk učí deset nebo dvacet let, než je to opravdu dobré,“ dodává Salzmann.
Po měsíci už samostatně učni vyrábějí třeba i 25litrové soudky. Jak se do společnosti několika bednářů dostat, popisuje mistr Josef Hrůza.
„Když odchází někdo do důchodu, tak automaticky přijmeme někoho nového, třeba truhláře nebo tesaře. Tři roky se zaučuje a potom dostane výuční list. Dostane také soudek, který vyrobí na památku, samozřejmě plný piva,“ uzavírá Hrůza.
