• Další fotografie (7)

Zapečetěná obálka s údajnými posledními slovy T. G. Masaryka se slavnostně otevírá v Lánech příští pátek, 19. září. Teď je uložená v pražském trezoru Národního archivu, kde se hlídá vlhkost, teplota, osvětlení a čistota vzduchu. Tamní restaurátor Štěpán Urbánek tipuje, že text bude napsaný na dřevitém papíru nejspíš plnícím inkoustovým perem nebo tužkou. Kdyby bylo písmo vybledlé, jde použít metody na „zviditelnění“.

Tajemná obálka Praha 7:00 11. září 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Je velmi pravděpodobné, že bude použité plnicí pero nebo inkoustová tužka. Další možností je obyčejná tužka. To byly v té době nejběžnější záznamové prostředky,“ mluví o 30. letech minulého století restaurátor Štěpán Urbánek, který v Národním archivu spadá pod Oddělení péče o fyzický stav archiválií.

Vzhledem ke zkušenostem s podobnými dokumenty napsanými kolem roku 1937 nečeká, že by písmo vybledlo.

Záleží ale, v jakém prostředí byl dokument uchovávaný desítky let, než se dostal v roce 2005 k archivářům. Pozůstalost Jana Masaryka byla v kufrech na půdě v domech ve Skotsku a později ve Francii. 

„K nějakým chemickým interakcím tam dojít mohlo, ale i ze zkušenosti s jinými materiály z této doby je pravděpodobné, že k tomu vyblednutí nedojde. Pokud by se tak stalo, můžeme zkusit různé analytické metody. Je možnost použít minimálně třeba jiné spektrum, a to infračervené nebo ultrafialové, které nám může pomoct ten text zviditelnit,“ vysvětluje Štěpánek. 

Ruční hlavičkový papír?

Tomáš Garrigue Masaryk měl vlastní ručně vyráběný hlavičkový papír, možná se ale 19. září ve středočeských Lánech v obálce objeví listy běžné prvorepublikové výroby.

„Dost možná půjde o dřevitý papír, což je běžná produkce tehdejší doby. Je to už strojně vyráběný papír ze dřeva, ale víme, že první československý prezident měl i vlastní ručně vyráběné papíry hlavičkové, takže se můžeme domnívat, co by tam mohlo být, ale za mě osobně dřevitý papír.“

V Národním archivu v Praze na Chodovci je dnes obálka uložená ve tmavých deskách na jedné z polic v depotní trezorové části.

4:11

Kde byla údajná poslední slova TGM dlouhá desetiletí? V kufrech na půdě ve Skotsku a Francii

Číst článek

„Desky jsou ze speciální lepenky archivní kvality, která nám umožňuje vytvořit obaly nepropustné pro světlo. A zároveň nám umožňují lépe uchovat materiál ve správném klimatu tak, aby nedocházelo k výkyvům,“ přibližuje restaurátor pravidla uchovávání archiválií.

V deskách je běžná bílá obálka, kterou použil v roce 2005 právník Antonín Sum jako obal pro tajný obsah. Dal na ni jako pečeť své kulaté razítko soudního překladatele. 

2 druhy ochranných rukavic

Restaurátoři používají při práci s historickými dokumenty buď bavlněné, nebo stejně jako lékaři nitrilové rukavice.

„Výhoda u těch bavlněných je, že jsou prodyšné, ale zase musíme dávat mnohem větší pozor na to, v jakém mechanickém stavu je ta archiválie, se kterou zacházíme. Když tam budou nějaké trhliny a praskliny, tak se může stát, že ta bavlněná rukavice se o ně zachytí a došlo by k dalšímu poškození toho zkoumaného materiálu,“ vysvětluje Štěpán Urbánek.

V restaurátorském ateliéru Národního archivu ukazuje nejrůznější nástroje, kterými by šla obálka otevřít.

„Já bych přistoupil k otevření pomocí buď ostrého nože na dopisy, nebo nějakého řezáku. Samozřejmě je potřeba velká opatrnost. Je to jeden originál a žádný další nebude,“ usmívá se restaurátor Urbánek, který si obsah obálky netroufá tipovat. Slyšel už ale i vtip, že tam bude recept na bábovku.

Veronika Hlaváčová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít