Doteď používané náboje s celoplášťovou střelou byly levnější. Jenže mají vysokou průraznost a hrozí, že cíl prostřelí a zraní někoho dalšího. Střela si totiž zachovává hodně pohybové energie.

Například před sedmi lety vystřelil policista v Praze na utíkajícího zloděje. Odražená střela zasáhla náhodného chodce. Před deseti lety v Trmicích byli zase při zákroku proti překupníkům drog zasažení dva policisté odraženými střelami z vlastních zbraní.

Náboje se střelou s řízenou deformací většinou zůstávají v tkáni zasaženého člověka, proto jsou bezpečnější pro okolí. Po zásahu ale způsobí výraznější zranění.

„Střela s řízenou deformací, obecně ji můžeme nazvat jako poloplášťovou střelu, zůstává v tom prvním zasaženém objektu," říká Milan Štěpánek, předseda Nezávislého odborového svazu Policie České republiky.

"To znamená, že se dále nijak netříští, neodráží se ani neprochází dál. Má tedy větší zastavovací účinek než klasická plášťová střela,“ vysvětluje.

Cílem je, aby zákrok policistů byl efektivní a razantní. „A nesmí samozřejmě ohrozit osoby v okolí ani samotného policistu. Ale neznamená to, že devastační účinek je zásadně vyšší než u klasické plášťové střely,“ poznamenává Štěpánek.

Když je takovouto střelou například zasažená pneumatika ujíždějícího vozu, dochází podle jeho slov k velmi významnému úniku vzduchu v řádu několika vteřin a auto po několika desítkách nebo stovkách metrů nemůže pokračovat v jízdě.

Není také potřeba střílet opakovaně, čímž se snižuje riziko zasažení dalších osob nebo vozidel.

Blanka Černá Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít