Bystřice pod Hostýnem patřila napoleonským vojákům. Slavili kulatiny svého pluku
V České republice najdeme asi pět stovek napoleonských vojáků, tedy uniformovaných milovníků doby slavného vojevůdce. Z nich se více než třicítka řadí k osmému pluku francouzské řadové pěchoty. A právě tento regiment včera slavil dvacáté výročí založení, tedy pokud jde o Českou republiku. Napoleonští vojáci se tak včera sjeli do Bystřice pod Hostýnem, aby kulatiny řádně oslavili.
Přijel až z Dubí na Teplicku, jmenuje se Petr Vágner a v osmém regimentu je seržantem. Dlouhovlasý a vousatý učitel dějepisu přišel ke své šarži trochu nevojensky.
„Nechodí to jako v klasické armádě, prostě je potřeba mít tady ty hodnosti zastoupené v jednotce, tak jsem byl zvolen. Přišel jsem tedy už do existujícího pluku,“ popisuje Petr Vágner.
Pluk založilo pár nadšenců dva roky před Petrovým příchodem. Zjistili totiž, že o osmém pluku mají poměrně dost informací, tak se rozhodli ho vytvořit. Další roli v jeho založení hrál i lokální patriotismus - osmý pluk se totiž pohyboval v roce 1805 na Moravě: u Slavkova a v Jihlavě.
Osmý pluk čítal na začátku devatenáctého století asi šest tisíc vojáků. V tuzemsku je dnes zhruba desítka jednotek a osmý pluk je jednou z nich. Jeho vyznavači se poznají například podle toho, že nosí osmičku na knoflících svých uniforem.
Václav Řeha z Frýdku Místku zcestoval už desítky bitev. U ruského Borodina letos nebyl, o to zajímavější příhodu svých kamarádů však prozradil.
„Dobře, že jsme nejeli na Borodino, protože kluci, kteří tam jeli, nás varovali, že to nestálo za to kvůli Putinovi,“ vysvětluje Václav Řeha a konkretizuje:
„Putin měl strach, aby nikdo na něho nespáchal atentát, tak nesměli střílet papírovými patronami, dali jim jenom nějaké kapsle.“
Vášeň pro napoleonské období se často přenáší z otce na syna. U Tomčíkových z Turovic na Přerovsku je to ale naopak. Syn Radek, který propadl napoleonskému kouzlu v patnácti letech, přivedl k dělostřelcům svého otce Radmila.
„Myslím si, že vášeň k historii je společná,“ shrnuje tatínek Radmil Tamčík a dodává, že syn je vyšší šarží. Má totiž odslouženo delší období. „Jsem dělostřelec první třídy a on je dělostřelec druhé třídy,“ dodává syn Radek.
Vzpomínky na nejsilnější zážitky spojené s osmým napoleonským regimentem vyvolají všeříkající povzdech i u Františka Sklenáře z Bystřice pod Hostýnem.
„Když jsem stál čestnou stráž u Napoleona, u jeho hrobu ve Francii na Invalidovně, dvacet minut. To je tak osm let,“ vzpomíná na zásadní moment své napoleonské kariéry František Sklenář.
