Kniha Ústecké skoky časem představuje proměny Ústí nad Labem za posledních 150 let
Ústí nad Labem se v posledních 150 letech hodně změnilo. Přispěl k tomu průmyslový rozvoj, bombardování na konci druhé světové války, i budovatelství v socialistické éře. Některé proměny ukazuje kniha Ústecké skoky časem, která vedle historického obrázku nabízí i současný pohled. Knihu vytvořila fotografka Ludmila Hájková a vědecký tajemník muzea Václav Houfek.
Právě Václav Houfek prozradil, že zajímavé historické záběry hledali také mezi obrazy:
„Ty nejstarší vyobrazení města, která jsme použili, jsou reprodukce obrazů. Hlavně Ernsta Gustava Dörella. Malíře, který kolem roku 1870 zachytil podobu krajiny v době, kdy se teprve rozjížděla průmyslová revoluce. Autor nedělal reálnou krajinu, byl postromantik, takže si tu kompozici přizpůsoboval a dramatizoval.“
S autorem knihy Ústecké skoky časem Václavem Houfkem natáčela Gabriela Hauptvogelová
Některá místa zobrazená Dörellem se nám tak mohou zdát neskutečná. I u některých pozdějších vyobrazení byl problém najít stejné místo, ze kterého by se dal udělat současný záběr. A to kvůli dnes už vzrostlým stromům.
„Takže když jste v ulicích Dvořákova, Na Schodech, odkud byly časté pohledy do labského údolí směrem k jihu, tak dnes to tam můžete udělat jen tak, že vylezete na střechu některého z domů. Ty stromy, které tam zatím vyrostly, jsou mohutné a i když na nich není listí, tak prostě ten výhled zakrývají. A před město se postavila hradba velkých administrativních budov, jako třeba krajský úřad, kulturní dům,ů pokračuje Houfek.
Kniha zachycuje i největší proměnu ve městě - proměnu Labe z přírodní na zotročenou řeku.
„Fotografie ukazuje řeku Labe s tím jediným nejstarším mostem, který byl otevřen v roce 1874 a který zanikl po druhé světové válce. Konfrontovali jsme to se současným pohledem, kde už jsou tři mosty z dvacátého století. Ze třicátých let most Edvarda Beneše, z padesátých most železniční a z konce dvacátého století Mariánský most. Takže je to velice zajímavý pohled. Změny byly vyvolané změnami v dopravě, v technologiích, v rozvoji automobilismu,“ vysvětluje Houfek.
Autoři připomínají i dobu nedávno minulou. Zejména sedmdesátá a osmdesátá léta minulého století, kdy šly k zemi celé ulice a na jejich místě vyrostly stavby socialistického střihu. A díky nedávno dokončené opravě hlavního nádraží jsou v knize i dvě dnes už historické fotografie vedle sebe.
„Vedle historické podoby nádraží do roku 1945 jsme měli k dispozici fotografii před poslední přestavbou. A to už jsme opravdu nebyli schopni zachytit. Sice se paní kolegyně Hájková snažila domluvit se stavaři, aby odsunuli některá ta technická zařízení, aby to mohla vyfotit, ale nedomluvila se. Takže i to je zajímavý moment, že i některé současné fotografie jsou do budoucna historickým pramenem,“ uzavírá Václav Houfek z muzea, který spolu s fotografkou Ludmilou Hájkovou připravil knihu Ústecké skoky časem.
