Kromě majetku se manželé z Bruntálska dělí také o ledviny
Příběh manželů Káfoňkových z Bruntálska je na české poměry stále spíše výjimečný. Miloslav Káfoněk se totiž se svou ženou rozdělil o ledviny. Většina lidí čeká na tento životně důležitý orgán roky, na transplantační listině je u nás více než 600 pacientů. A většina dostává ledviny od lidí, kteří zemřou. Osmatřicetiletá Olga Káfoňková ale může díky manželovi zase normálně žít a svůj vděk mu prokazuje mimo jiné u plotny.
„Já mu vyvařuju dobrůtky, které má rád, hlavně sladké – rýžový nákyp, buchtičky s krémem, palačinky,“ usmívá se Olga Káfoňková.
Od transplantace mezi manželi uběhly necelé dva měsíce. Oba se cítí dobře, Olga Káfoňková zase začala například jezdit na kole, což dříve kvůli únavě nemohla.
„Tímhle vchodem jsem chodila tak třikrát týdně na dialýzu, trávila jsem tady čtyři hodiny… No a teď je mi hej!“
Do dialyzačního střediska v Bruntále už teď díky manželovi nemusí.
Miloslav Káfoněk daroval manželce ledvinu, ona mu teď za to vaří oblíbené dobroty
„Já jsem byl rozmyšlený hned, okamžitě. Manželka samozřejmě napřed protestovala, nelíbilo se jí to, ale nakonec jsem ji přesvědčil,“ vzpomíná Miloslav Káfoněk.
Požádat příbuzné o ledvinu je pro většinu nemocných velmi těžké. Bojí se, že by mohli svým blízkým ublížit.
„Základ je, že dárce musí odejít bez jakékoli újmy na zdraví, nesmí odejít s nějakými zdravotními potížemi. Je pro nás v uvozovkách trochu důležitější než ten příjemce,“ vysvětluje Petra Bachleda z transplantačního týmu olomoucké fakultní nemocnice, kde zákrok provedli.
Hotelový údržbář Miloslav Káfoněk začal tento týden zase chodit do práce, nepřestal hrát fotbal a nijak se neomezuje, jen se v poslední době musela pětičlenná rodina více uskrovnit.
„Věděli jsme, že budu doma na neschopence nějakých pár týdnů, takže jsme si museli dávat bokem nějaké penízky, něco si ušetřit. Nakonec jsme to zvládli.“
Výhody transplantace od živého dárce jsou nesporné, hlavně proto, že ledvina vydrží déle.
