Lidé z azylových domů modernizují ubytovnu v Nebanicích u Sokolova
Ubytovnu v Nebanicích na Sokolovsku v těchto dnech vylepšují lidé z azylových domů. Práci jim dává sociální podnik Srdce a čin. Zaměstnanci budují chybějící bezbariérový přístup k sociálním zařízením.
„Tady byly původně dvě záchodové kabinky a dva sprchové boxy. My z důvodu prostoru, kterého je málo, tady uděláme jednu záchodovou kabinku s rozměry tak, aby sem zajel vozíčkář," popsal Vlastimil Drašar, který vede pracovní partu podniku Srdce a čin.
„Vzadu za příčkou bude sprchový kout zase pro vozíčkáře s parametry, které pro ně musejí být,“ doplnil Drašar.
Srdce a čin zaměstnává na pevný pracovní poměr v současné době dva lidi z azylového domu v Sokolově. Další pak na dohodu o provedení práce. Zájem je ale daleko větší.
Dát lidem v nouzi práci - takový je úkol sociálního podniku Srdce a čin v Sokolově. Jeho pracovníci, převážně lidé z azylových domů, momentálně vylepšují ubytovnu v Nebanicích. Tam natáčela Andrea Štromajerová
„Bohužel ta sociální politika je taková, že si v podstatě nesmějí moc vydělat. Jak uzavřou dohodu, tak přijdou o různé dávky. Trošku je s tím problém,“ vysvětlil Drašar.
Ale ne vždy měl sociální podnik šťastnou ruku ve výběru zaměstnanců. První dva pracovníci už odešli.
„Jednoho po čtrnácti dnech odvedli v poutech, protože nám zamlčel, že má nastoupit do výkonu trestu. Druhý byl velice šikovný, pracoval skvěle, ale byl gambler a zjistil, že se z toho sám nedostane, že se musí léčit,“ dodal Vlastimil Drašar ze sociálního podniku Srdce a čin.
Proto museli zaměstnat nové lidi. Jedním z nich je šestadvacetiletý Jiří, který se chopil palice, vodováhy, cihel a lepidla.
„Jsem spokojený, že tu práci mám, že nemám čas někde dělat nějaké hlouposti," reagoval Jiří. V lednu se vrátil z vězení, kde si odpykal čtyři roky. Mimo jiné za řízení auta bez řidičského průkazu.
„Vrátit bych se tam nechtěl, jsou to zbytečně ztracené roky,“ uzavřel Jiří, který teď pracuje na modernizaci ubytovny v Nebanicích u Sokolova.
