Oprava jezdecké sochy Jana Žižky na Vítkově bude levnější a kratší
Rekonstrukce sochy Jana Žižky na Vítkově bude o více jak šest milionů levnější a skončí o dva měsíce dříve. Národní muzeum jako majitel jedné z největších jezdeckých soch světa zaplatí za generální opravu místo původních 25 milionů jen 19.
Ušetřilo peníze na tom, že se socha nemusela kompletně rozebírat ani dělat nová železobetonová konstrukce.
Sochu přikrývá plachta s nápisem 'Národní muzeum' a je za ní lešení. Břicho koně je v úrovni asi čtvrtého patra. Restaurátoři sváří povrch sochy a na její plášť nanášejí patinu.
Restaurátor Ivan Houska se reportérku Michaelu Veteškovou pokusil dostat až pod břicho sochy. Jen samotné broznové kopyto koně, které je vyplněné betonem, má přitom obvod dvou metrů. "Tam, obávám se, už s vámi nepůjdu," brání se Michaela Vetešková pobídkám restaurátorů a rozhoduje se natáčet rozhovor u úpatí podstavce sochy.
„V době, kdy se připravovala rekonstrukce památníku, se vrtal tunel pod Vítkovem. Práce prováděl Metrostav a ten si objednal monitoring sochy v průběhu střeleckých prací,“ popisuje začátky práce restaurátor Ivan Houska.
Jezdecká socha od Bohumila Kafky se od roku 1950 ještě nijak zásadně neopravovala. Na základě prozkoumání jejího stavu se napřed zdálo, že bude třeba skoro desetimetrové dílo sundat a rozebrat.
Restaurátoři se nakonec rozhodli sochu nebourat
Tým Ivana Housky si napřed nechal sochu zrentgenovat a rozhodl se, že nakonec sochu bourat nebude. Podle Housky trvalo pořízení jednoho snímku v průběhu ozařování sochy rentgenem pět hodin. "Ještě že jsme takhle vysoko a rentgenové paprsky mohly být směrované volně do prostoru, jinak bychom asi museli vyklízet celý Karlín," říká restaurátor.
Aby se ale mohli restaurátoři dostat dovnitř a vyměnit všech skoro pět tisíc šroubů, které byli zrezivělé a drží po hromadě sto dvacet dílů bronzového povrchu sochy, museli odmontovat obě ruce, hlavu Jana Žižky i dvoutunový ocas. Ten stále leží nedaleko podstavce sochy.
Do ocasu koně se podle restaurátora Housky vejdou čtyři útlí lidé. Jeho kolega tam uvnitř pracoval týden, aby rozbrušovačkou odstranil všechny staré šrouby a nasadil tam nové nerezavějící. Ivan Houska tvrdí: "Ty nové šrouby už jsou všechny na místě a ocas je připravený ke zpětné montáži."
Restaurátor Ivan Houska během své kariéry pracoval na několika velkých dílech, proto nedokáže určit, které bylo pro něj jako mistra pasíře a restaurátora nejsložitější. "Můj vztah k těm věcem je velmi zkreslující, protože já ty věci mám všechny strašně rád. Čím víc o díle víte, tím je vám bližší a těžko se hodnotí," odpovídá restaurátor Ivan Houska na otázku jak by hodnotil sochu Jana Žižky na Vítkově.
„Samozřejmě se ptají, jestli je toto moje nevýznamnější realizace. Ale každá práce, kterou dělám, je v tu chvíli ta nejvýznamnější. V penězích se to nedá vyjádřit, i když tahle socha je vyjímečná svou velikostí. Přiznám se, že když jsem poprvé vlezl na podstavec a stál jsem soše mezi nohama a koukal se na její břicho ze spodu, tak jsem si říkal 'proboha, do čeho se to hrabeš'.“
Šestnáct a půl tuny těžká bronzová socha byla odhalena 14. července roku 1950 v dne výročí bitvy na Vítkově. Sochař Bohumil Kafka její podobu vyrobil z hlíny v poměru jedna ku jedné už ve třicátých letech, ale jejího odhalení se nedožil. Říká se také, že jezdecká socha Jana Žižky by měla být největší bronzovou sochou jezdce s koněm v Evropě, je ale na třetím místě.
