Plzeňské mezigenerační centrum Totem rozjíždí projekt Náhradní babička
Snad každý rád vzpomíná na okamžiky, které jako dítě strávil u babička a dědečka. Řada dětí ale už třeba o své prarodiče přišla nebo bydlí příliš daleko, aby se mohli často navštěvovat. Někdy také prarodiče stále ještě pracují, a na vnoučata tak nemají čas. I proto teď přišlo plzeňské mezigenerační centrum Totem s projektem Náhradní babička.
Hana Domanská je jednou z náhradních babiček, které mají zájem se do projektu zapojit. „Sama mám už velká vnoučata a cítím, že bych ještě mohla někomu pomoci. Malé děti jsou fajn. Tak ráda pomůžu, vyzkouším to,“ říká.
Další babičkou je Miloslava Halamová. Sama má čtyřletou vnučku, ale až u Prahy, kam jezdí jednou týdně:
„Ráda bych pomohla třeba jednou týdně v rámci svých možností. Možná trochu větší dítě třeba vyzvednout ze školy, odvést na procházku nebo udělat nějaký program doma, číst pohádky.“
Už odrostlá vnoučata má i Marie Novotná, další ze zatím sedmi přihlášených náhradních babiček. Vzpomíná, že sama neměla nikoho, kdo by jí děti pohlídal.
Ze strany rodin je zájem o náhradní babičku velký. Centru Totem se během pár týdnů přihlásilo už 15 rodin nebo maminek. Jednou z nich je Barbora Polívková, která se sama stará o dvouapůlletého syna a zároveň pracuje.
„Žiju v Západočeském kraji a rodinu mám na Vysočině, proto potřebuji někoho, kdo by mi pomáhal s hlídáním syna. Zároveň jsem si nedovedla představit, že by to byl někdo úplně cizí.“
Právě proto se Barboře Polívkové projekt líbí a myslí si, že náhradní babička by mohla být pro ni i syna ideálním řešením:
„Bude to laskavý člověk, který to nebude dělat jen pro peníze, ale třeba i proto, že mu to něco přinese. Vzájemně se můžeme obohatit. Jsem ráda, že něco takového v Plzni vzniká.“
Symbolická cena
Úkolem centra Totem je spárovat rodiny a náhradní babičky tak, aby se spřátelily, důvěřovaly si a vztah fungoval, říká ředitelka centra Vlasta Faiferlíková:
„Zájemci o roli babičky i rodiny se na základě dotazníku evidují v databázi. Tam se snažíme spárovat vhodné babičky vhodným rodinám. Pak přijdou první kontakty, první poznávání. V okamžiku, kdy babička s rodinou ladí, uzavíráme kontrakt.“
Služba je placená, za hodinu zaplatí rodina babičce symbolický poplatek 50 korun, který podle Vlasty Faiferlíkové funguje jako určitá pojistka:
„Babičku chráníme proti zneužívání jejího času. Rodina také musí zvažovat, kolik chce pro své dítě péče. Projekt nabízí hlídání dětí, doprovázení na kroužky, do školy. Péči o dítě. Nespadá tam vaření pro rodinu, úklid. Nic takového.“
Plzeňské centrum Totem se inspirovalo v Brně, kde už projekt Náhradní babičky funguje tři roky. Z původních pěti babiček jich tam teď v rodinách pomáhá zhruba devadesát.
