Z Otrokovic se před 15 lety stalo na měsíc jezero, lidé mají z vody dodnes strach
V roce 1997 způsobila řeka Morava a její přítoky rozsáhlé povodně. Doplatili na ně tehdy také obyvatelé Otrokovic, 10. července se ocitla pod vodou největší čtvrť Baťov a zůstala tam bezmála měsíc. Škody přesáhly tři miliardy korun.
Velká „mísa“ baťovských domků, paneláků a průmyslového areálu Toma ohraničená umělými valy tehdy marně vzdorovala tlaku vody jezera z vylité řeky Moravy a přítoku Bečvy od Troubek o rozloze 400 kilometrů čtverečních. Po protržení náspu na severní straně živel vnikl mezi domy.
„Přicházelo to postupně, měli jsme už přes den vodu ve sklepě, vynášeli jsme věci ze sklepa, pak jsme bydleli v horní části a večer už se vyhlašoval poplach k evakuaci, tak jsme šli ven do půli stehen ve vodě,“ vzpomíná tehdy osmnáctiletá Petra Láníková na okamžiky před evakuací.
„Vzali jsme si jenom osobní věci a doklady, to bylo všechno. Jinak všechno ostatní zůstalo doma,“ dodává Láníková.
V Otrokovicích, které před 15 lety postihla velká voda, natáčel redaktor Roman Verner
Voda nepřipravila lidi jen o osobní věci a vybavení domů, ale také o práci. „Skončila práce skoro všude, voda zatopila celý areál a málokdo se vrátil zpátky k výrobě. Já jsem dělala ve firmě z Brna, která se odtud odstěhovala. Musela jsem si hledat novou práci, samozřejmě za poloviční peníze. Tenkrát jsem ani nebyla schopná do práce zavolat, rozbrečela jsem se,“ říká se slzami v očích Jiřina Dubová.
Postupně muselo čtvrť opustit šest a půl tisíce obyvatel. Pro Baťov neexistovala jiná možnost jak se zbavit stojaté vody, než ji z obrovské umělé prohlubně vyčerpat do říčky Dřevnice. Co se nepodařilo zachránit hned, muselo na smetiště.
„Všechen nábytek, v sekretáři co bylo sklo, textil, ručníky, ložní prádlo, všechno vniveč,“ říká důchodkyně paní Skybová. „Třeba v knihovně byly knihy vodou tak nasáklé, že jsme museli knihovnu rozsekávat sekyrou,“ popisuje Věra Hotařová, které tehdy voda také zaplavila dům.
Již zmíněný podnik Toma přidal ke katastrofě další tragický rozměr. Z areálu voda vyplavila do půdy spoustu chemikálií. „Tři, čtyři roky jsme nesázeli na zahrádkách, co to bylo zaplavené vším možným tady z té továrny,“ uvádí paní Skybová, která stejně jako ostatní musela na léta přestat s pěstováním zeleniny
Jak dodávají shodně ženy, které bydlí nedaleko sebe, vzpomínky na povodeň jsou stále čerstvé. „Každý větší déšť a už nervy pracují,“ říká Hotařová. „To je velice špatný pocit, přijde na vás úzkost,“ přidává se Skybová.
Po výstavbě poldrů a hrází by ale katastrofa podobná té z roku 1997 už neměla podle odborníků Baťov ohrozit.
