Klidně nevařte a podívejte se na film… o vaření
Léto mám spojené se spoustou krásných věcí. Nemá cenu je tady vyjmenovávat, neboť na tom budeme podobně. Ovšem co se mi vybaví při krásném letním večeru, je letní kino. Měla jsem a mám ho moc ráda. Ubývá jich, pravda, ale k létu patří, stejně jako krásný film. Nemusí být jenom pod širým nebem, hlavně aby byl romantický, zábavný a třeba klidně i o vaření či gastronomii.
Gastronomie se v mnoha ohledech prolíná všemi oblastmi lidského života. Proč by se neprolínala i do našeho volného času vyhrazeného pro odpočinek. A ten může být i pasivní, proto například film nezatracujme.
Píšu o jídle už skoro patnáct let a s určitostí mohu tvrdit, že jídlo není jen základní biologickou potřebou, ale i kulturním fenoménem, který ovlivňuje umění, literaturu, film, filozofii, ekonomiku i politiku.
Kdo je Dagmar Heřtová
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po
recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest. Vybrané gastroglosy vyšly v knižní podobě pod názvem Vidličkou po mapě.
Film a gastronomie spolu tvoří silné spojení, protože právě skrze vizuální médium lze evokovat chuť, vůni a emoce spojené s jídlem. To slouží nejen jako pastva pro oči, ale i jako silný výpravný prvek.
Můžeme si vybavit filmové dekadentní hostiny, psychologické hrátky, od romantických scén až po drsnější obsah. Klidně i jako poetickou oslavu chutí. Jídlo, ale i dobrý nápoj, pomáhají ve filmu vytvářet silné emoce a hlubší porozumění postavám i světu kolem nich. Mně se kupříkladu vybavil film Dobrý ročník (2006) s Russellem Crowem.
O filmu a všem ostatním najdete úvahy v mých gastroglosách či v knize Vidličkou po mapě.
Abych však nevařila z vody
Jídlo na plátně není jen součástí dekorace, často má hlubší význam a hraje roli v chování a vývoji hrdinů, případně v ději příběhu.
Začnu třeba romantikou, čím jiným; nám ženám je to nejbližší, užijeme si svoje a nemusíme stát u plotny.
Začnu klasikou, nádhernou Juliette Binocheovou ve filmu Čokoláda (2000). Krásný příběh z francouzské vesničky s Johnny Deppem a čokoládou můžeme vidět vícekrát a pořád je na co koukat.
Podobně na tom je film Koření života (2007) s Catherine Zeta-Jonesovou coby přísnou šéfkuchařkou, která musí čelit příchodu uvolněného a charismatického Aarona Eckharta do své kuchyně. Dodám, že vše dopadne tak, jak má.
Do romantiky si dovolím zařadit i skvělý film Láska na kari (2014), vyprávějící příběh indického mladíka, který otevře rodinnou restauraci ve Francii přímo naproti michelinské restauraci Helen Mirren. Konflikty nakonec vyústí v lásku.
Zařadit do této sekce film Julie & Julia (2009) je dost kontroverzní, ovšem romantiku tam najdeme, o jídle ani nemluvím.
Film s Julií Robertsovou si dal jídlo přímo do názvu. Jíst, meditovat, milovat (2010) je cestou za sebepoznáním, kdy hrdinka objevuje krásy italského jídla, spirituality v Indii a lásky na Bali.
Tady se na chvilku zastavím s poznáním, které film přináší: v Itálii se nejí, aby se žilo, ale žije, aby se jedlo. Jídlo je vykreslené jako rituál, prostředník ke klidu a přijetí, forma lásky k sobě samé. Tohle potřebuje občas každá z nás. Ale s mírou, dámy, nastal čas plavek.
Nevím proč, ale film Šéf (2014) mě doslova uhranul. Není na něm nic mimořádného, ale příběh bývalého šéfkuchaře vyhozeného z restaurace, který si otevře food truck a na cestě po USA znovuobjeví radost z vaření i z rodinného života, je víc než inspirativní.
Každý z těchto filmů kombinuje jídlo s romantikou jiným způsobem, ať už jde o vášnivé vaření, gastronomická dobrodružství nebo spojení jídla a vztahů. Já doporučuji všechny uvedené, a i všechny neuvedené. Je jich mnohem víc, a jak tvrdím, léto je pro podobné filmy stvořené.
Vaření od romantiky k děsu
Létem jsou i bouřky, silný vítr, rozházené zahradní sezení a občas i kroupy ničící naše záhony. Je to mnohdy horor a je jasné, že se ani filmy o jídle nevyhnuly skoro až hororovému žánru. Vždyť vaření, natož pak provozování restaurace, může být tlakový hrnec sám o sobě.
Dlouhé hodiny na nohou, vysoké sázky a neustálá snaha o dokonalost z něj dělají svět plný stresu, napětí a nečekaných zvratů. Není divu, že chaos v kuchyni vytváří tak poutavé vyprávění v hororových filmech.
Tento žánr není daleko od věci, vzpomeňme si, kolik hororů jsme zažili při domácím vaření, které je oproti životu profesionálních kuchařů procházkou růžovou zahradou. Víme, že se kuchaři každý den potýkají se skutečnými nočními můrami, od bezohledných hostů, po toxická pracoviště a podvržené nechutné ingredience.
Začnu filmem Menu (2022), kdy skupina bohatých „nadlidí“ přijíždí do exkluzivní restaurace na odlehlém ostrově. Slavný šéfkuchař má však pro ně hodně ostré překvapení.
Film bych zařadila do žánru komedie-horor, který tvrdě trestá elitářství ve světě jídla a ve stejné míře podává satiru a napětí. Film je skvělý a ideální pro každého, aby ne, když hlavní roli zvrhlého šéfkuchaře ztvárnil Ralph Fiennes.
Britský film The Feast (2021) moc nadšení nesklidil, já si však myslím, že se má vidět už jenom proto, že se jednoho večera ocitneme ve velšském venkovském sídle, kde se sejde bohatá rodina na slavnostní večeři s vlivnými hosty, aby projednali těžbu přírodních zdrojů na svém pozemku. Měla jsem pocit, že je film pomalý, ale nakonec ani špagety neuvaříte hned.
Ve filmu tohoto žánru dávám raději přednost dramatu o vaření, profesních ambicích a stačí mi jemné hororové nuance. Přesně toto splňuje film House of Spoils (2024), který mě nenadchl, ale ani nenaštval.
Ovšem horory si nezaslouží velký prostor a já je zvolila jenom proto, že se filmy o gastronomii točí i v tomto žánru a některé stojí za to vidět.
Historické filmy o gastronomii
Mám ráda historické filmy, a když jsou propojené s mojí vášní, gastronomií, beru to jako skvělou kombinaci, která mi plně vyhovuje.
Je dost historických filmů, kde gastronomický svět hraje významnou roli, od intimních hostin až po proměnu životů skrze umění vaření, a několik jich s čistým svědomím doporučím.
Chřest, Ludvík XIV., král francouzský a špičky lásky. Vyzkoušejte 3 recepty
Číst článek
Zvolila jsem příměr o proměně životů v souvislosti s vaření. Nejlépe můj názor podporuje film Vatel (2000).
V hlavní roli s Gérardem Depardieuem. Děj se odehrává v roce 1671, kdy připravuje François Vatel, mistr slavností a kuchař na zámku Chantilly, třídenní hostinu pro krále Ludvíka XIV., pořádanou princem de Condé ve snaze získat jeho přízeň i vojenský post.
Kvůli opožděné dodávce ryb a pocitu selhání spáchá Vatel sebevraždu, těsně před servírováním slavnostního jídla. Film je nasnímán na autentických francouzských zámcích, výprava a kostýmy jsou dle mého názoru skvostné.
Pokračovat budu dánským filmem, za který tvůrci obdrželi svého prvního Oscara. Jmenuje se Babettina hostina (1987) a při jeho sledování zažijete hluboce lidský příběh o oběti, umění, víře a radosti z dobrého jídla. Děj podtrhuje i zasazení do drsné dánské krajiny 19. století.
V poslední době mě dostal vcelku nový film Umění jíst a milovat (2023), při kterém jsem zatlačila i slzičku. Jde o francouzský historický film zasazený do roku 1885, sleduje příběh vyhlášeného gurmána (Benoît Magimel) a jeho talentované kuchařky (Juliette Binocheové), jejichž láska k jídlu se stává prostředkem osobní i společenské svobody.
Štěstí je toužit po tom, co už máme. Film Umění jíst a milovat je ‚food porn‘ romantika
Číst článek
Kdo rád dokumenty a historii v jednom, nenechte si ujít pro mě inspirativní film Zakladatel (2016). Jde o příběh Raye Kroca a vzniku řetězce McDonald’s, který dokumentuje počátky moderní fast food kultury v poválečné Americe.
Na nejvyšším stupínku je určitě film Grandhotel Budapešť (2014). Skvělá komedie se odehrává ve fiktivním evropském království 30. let 20. století, kde se luxusní hotel a jeho gurmánské bankety stávají důležitou součástí příběhu a vizuální poctou kulinářskému umění.
Film a jídlo
Jak vidno, jídlo na plátně má schopnost rozehrát celé spektrum emocí, od dojetí přes smích až po hrůzu. V romantických příbězích se stává nositelem lásky a touhy, v komediích zdrojem legračních zmatků a trapasů, v hororech děsivou kulisou a v historických filmech zase klíčem k pochopení doby.
A právě proto se k těmto snímkům vracím. Ne kvůli receptům, i tady občas najdu inspiraci, ale kvůli atmosféře. Kvůli té chvíli, kdy kamera pomalu zabere stůl, kde se lámou bagety, sklenky cinkají a mezi lidmi, kteří spolu třeba dlouho nemluvili, se najednou stane cosi podstatného.
Jídlo totiž ve filmu není jen kulisa. Je to katalyzátor, výborný vypravěč a jazyk, kterému rozumí každý, ať je odkudkoli.
P. S.: A dle mého ten nejlepší z nejlepších? Zatím jsem se o něm nezmínila, neboť to nejlepší nakonec.
Jedná se o animovaný film Ratatouille (2007), který vypráví příběh talentovaného krysáka jménem Remy, jenž sní o tom, že se stane šéfkuchařem v pařížské restauraci slavného Augusta Gusteaua. S nesmělým pomocníkem Linguinim vytvářejí pokrmy, které ohromí i nejpřísnějšího kritika.
A abych něco nevynechala, ke zkouknutí je i zdařilá komedie Americká nakládačka (2020), která vtipně a s nadsázkou ukazuje objevení pravých nakládaček v New Yorku a psala jsem o tom v minulé gastroglose.
Užijte si krásné léto, třeba při domácím letním promítání pod širým nebem… A koukněte občas na oblohu. Když bude padat meteor, mějte připravené přání, ono se splní. A když ne hned, tak třeba při dalším promítání.
