Oštěpař Vadlejch po zisku bronzu: Na medaili jsem si věřil, s výkonem nejsem spokojený nikdy
Oštěpař Jakub Vadlejch vybojoval bronzovou medaili na mistrovství světa. Výkonem 88 metrů a 9 centimetrů skončil 4 centimetry za olympijským vítězem - Indem Nírádžem Čoprou, titul obhájil Grenaďan Anderson Peters, který se jako jediný dostal přes 90 metrů (90,54 m). Nyní dvojnásobný medailista ze světových šampionátů Vadlejch po závodě v Eugene poskytl rozhovor Radiožurnálu.
Gratulace k medaili z mistrovství světa. Je to první medaile ze světového šampionátu pro Českou republiku po pěti letech, spadl vám kámen ze srdce?
Upřímně jsem si na medaili věřil, ale moc jsem to samozřejmě nešířil. Šel jsem si za tím. Myslím, že soutěž byla z mé strany velmi kvalitní. Pořád jsem si věřil, že můžu Peterse porazit nebo alespoň ohrozit. I po těch 88 metrech jsem se na něj snažil tlačit, ale dnes byl nedobytný, byla to one man show.
Poslechněte si rozhovor s oštěpařem Jakubem Vadlejchem po zisku bronzové medaile na mistrovství světa
Začal jste opravdu dalekými hody a postupně jste se zlepšoval až na těch 88,09 metrů. Ani to nebyl úplně ideální hod?
Ideální hod to nebyl, ale já nejsem spokojený nikdy, mám to asi po svém trenérovi. To mě i žene dál. Tohle mě zase nakopne do další dřiny.
Přehodil vás pak ještě Ind Nírádž Čopra o pouhé 4 centimetry. Nenahecovalo vás to ještě trochu?
Samozřejmě, že ano. Snažil jsem se ještě tlačit dál, ale technika už mi lehce odešla a už jsem ji nenahodil zpátky. Atletika je hra centimetrů a setin, tentokrát jsem tuto bitvu prohrál.
Když se podíváme na délku 88,09 metrů, na poslední olympiádě i světovém šampionátu by to stačilo na zlato. Jde opravdu mužský oštěp tak nahoru?
Je to tak. Letos hodilo šest kluků přes 89 metrů, i proto jsem těch 88 stále nebral jako jistotu medaile. Pořád jsem byl ve střehu a snažil se udržovat hlavu nahoře. Výkonnost je obrovská, za poslední roky se ohromně zvedla. Pro disciplínu je to skvělé, je o to více sledovaná.
Je to vaše první velká medaile v roli otce, v dubnu se vám narodila dcera. Je to pro vás o to emotivnější?
Asi ano, je to pro mě hrozně hezké. Malá je pro mě zázrak a užívám si každou vteřinu, co s ní jsem, i když těch vteřin není mnoho, protože jsem pořád někde pryč na soustředění či na závodech. Ale snažím se i takhle na dálku komunikovat, volat přes WhatsApp a vidět se s ní.
