Geniální hráč i první fotbalová superhvězda, Beckham slaví padesátiny. ‚Předběhl dobu,‘ vzpomíná Poborský
Módní a reklamní ikona, celosvětová celebrita, úspěšný obchodník a výborný fotbalista, to všechno platí o Davidu Beckhamovi. Záložník se skvělou kopací technikou, který získal tituly ve čtyřech různých zemích, slaví padesáté narozeniny. S Davidem Beckhamem seděl v jedné kabině v dobách jeho osudového angažmá v Manchesteru United i vicemistr Evropy z roku 1996 Karel Poborský, který se o něm rozpovídal v rozhovoru pro Radiožurnál Sport.
Za United jste hrál v letech 1996 až 1998. Asi nejsem první, kdo se vás na to ptá, ale vzpomenete si na svoje první setkání s tehdy mladým Davidem Beckhamem? Máte nějakou konkrétní vzpomínku, která vás napadne?
První samozřejmě asi muselo být v šatně. Nebylo to nic velkého, protože mi nic nenaskočilo, ale to je asi celý Beckham. Byl velice tichý, vlastně dodnes je velice tichý, má rád svůj klid či je někde v ústraní. Samozřejmě jeho druhá tvář, ta mediální, globální hvězda, tomu úplně neodpovídá, ale co se týká dění v šatně, tak byl téměř nemluvný a v podstatě ani nebylo znát, že tam sedí.
David Beckham slaví padesáté narozeniny. Poslechněte si, jak na anglického záložníka vzpomíná Karel Poborský
Když jste přišel do Manchesteru, Beckhamovi bylo jednadvacet let, premiéru v prvním týmu si ale připsal už v sedmnácti. Bylo už v té době znát, že z něj roste opravdová, nejen fotbalová, superstar?
Nejdřív zůstanu u fotbalu. To bylo znát, protože jeho kopací technika a taková ta mladická drzost, ta v něm byla vždycky. Jeho nákop, standardky a centry, kopací technikou to byl možná nejlepší fotbalista, s jakým jsem hrál.
A co se týká té popstar nebo megastar, nejenom sportovní, ale celosvětové, ta se z něj stávala postupně. On byl jeden z mála, který přišel s tetováním, což se Ferguson (slavný trenér Manchesteru United Alex Ferguson - pozn. red.) mohl zbláznit, začal si barvit vlasy, což byl další problém pro Fergusona. Začal vlastně chodit a žít s jednou ze Spice Girls, se kterou je dodneška. Takový zlom byl, když za ní začal téměř denně létat do Londýna, což bylo něco, z čehož Ferguson v podstatě doslova šílel. Tam začaly jejich, neřekl bych úplně problémy, ale tam se začalo rodit to, že z Manchesteru bude odejit.
Odejit je špatný slovo, když vás vyhodí do Realu Madrid, tak to se asi dá přežít. Ale ten jejich vztah se narušil a Ferguson tohle neměl rád a nemá to vlastně rád asi dodneška. Nebo dneska už se s tím asi musel smířit, ta doba se posunula úplně někam jinam, ale tenkrát to neviděl rád. Tam začínal Davidovi ten druhý svět, ve kterém žije dodneška.
Už jste zmiňoval to, že Alex Ferguson, dlouholetý kouč United, úplně neschvaloval způsob života Davida Beckhama, který byl plný i dalších reklamních povinností a podobně. Myslíte si, že to mělo nějaký vliv na tým? Jak to třeba vnímali hráči?
Bylo to něco nového. Starším hráčům typu Peter Schmeichel, Eric Cantona nebo Gary Pallister se to nelíbilo, protože jel trošičku sám na sebe. I když to bylo spíš ve volném čase, na hřišti byl kolektivní, tam s ním problém nebyl.
On ale vlastně otevřel sportovcům nebo fotbalistům dveře úplně jinam a v ten moment to skřípalo, protože Fergusonovi se to nelíbilo. Poukazoval na to, bral si ho na pohovory téměř pravidelně, ale jak jsem říkal, on prostě předběhl dobu, byl v tom vizionář. Byl první z těch sportovních celebrit, která to dotáhla, co se týká showbyznysu, až na vrchol a drží se tam dodnes a je furt skvělý.
Už jste naznačil, jaký byl i člověk, že vlastně v soukromí je spíš uzavřený, tichý. Přišel jste do Manchesteru ze Slavie jako, dá se říct, konkurent, protože hrajete na stejné pozici. Dával vám to nějak pocítit? Jaký jste měli vztah?
Měli jsme vztah v podstatě jako s každým v té šatně. Těch dvacet lidí má takový jednotný týmový vztah. On byl z generace Beckhamů, Buttů a Scholesů. To byla generace, která spolu hrála už v dorostech a v žácích, takže oni měli k sobě blíž, ale David byl naprosto v pohodě.
Byl to i jeden z kluků, kteří za mnou hned na začátku přišli, že kdybych něco potřeboval, abych se na ně obrátil. Když jsme někde byli, tak paradoxně většinou to byl on, kdo za mnou přišel a ptal se mě, jestli něco potřebuju, nepotřebuju s něčím pomoc nebo jak ty věci vlastně chodí. Takže paradoxně, přestože jsme byli konkurenti na jednu pozici, tak náš vztah byl velice vřelý a velice kamarádský.
Geniální kopací technika
Zmínil jste Beckhamovu brilantní kopací techniku, dodnes je takřka synonymem neomylného exekutora přímých kopů. Když je cvičil na trénincích, nepřiváděl místy gólmana Schmeichela až k šílenství?
Tenkrát jsme hráli dvakrát až třikrát v týdnu zápas, takže se trénovalo velice málo a standardní situace se v podstatě týmově netrénovaly. Doba byla jiná, ale po tréninku, který trval většinou do hodiny nebo padesáti minut, tak já, protože jsem neměl úplnou minutáž, jsem zůstával s těmi mladšími a on tam byl taky. Většinou zůstával a kopali jsme, byl tam druhý, třetí gólman.
Velkolepé přivítání v Miami. Fotbalového kouzelníka Messiho čekal vyprodaný stadion i David Beckham
Číst článek
Schmeichel chodil dolů do šatny, takže Schmeichela úplně ne, ale u ostatních samozřejmě to bylo vidět. Prostě to v sobě měl a jeho kopací technika byla geniální. Jak už jsem říkal, byl to asi hráč s nejlepší kopací technikou, se kterým jsem měl tu možnost hrát.
Během společného působení v Manchesteru jste vyhráli anglický titul i tamní superpohár. Uměl David Beckham slavit?
Samozřejmě, to umí celá Anglie. Angličané mají k oslavám velice blízko a vůbec se jim nevyhýbají a nebrání. Takže po té sezoně, když se něco vyhrálo, tak jeli naplno, stejně jako na hřišti a David nebyl výjimkou.
Čas od času se společně s dalšími bývalými hráči účastníte různých charitativních nebo exhibičních zápasů Manchesteru United. Všiml jsem si na internetu i společné fotografie s Davidem Beckhamem, tak kdy jste ho viděl naposledy a zavzpomínali jste na staré časy? Máte třeba v telefonu jeho telefonní číslo?
Jeho telefonní číslo nemám. Jak jste zmiňoval tu fotku, tak já ho tam potkal za posledních pět až sedm let jenom jednou, což bylo dvacet nebo pětadvacet let po vyhrání Ligy mistrů, tak to se sjela celá základní jedenáctka. Ale jinak on na tyhle „pravidelné“ akce nejezdí. Teď jsem viděl na Facebooku, že je vyslancem UNICEF. Budou hrát na Manchesteru, což je taková jeho akce vždycky jednou za dva roky, pozve si tam svůj tým. Ale jinak na pravidelné akce Manchesteru nejezdí.
Když jsme u pravidelných akcí a u setkávání se s lidmi z Manchesteru, tak je pravda, že to není zase tak dávno, co se vám sir Alex Ferguson omlouval za to, že právě na úkor Davida Beckhama vám nedával tenkrát víc šancí?
Tak je to pravda, abych z toho nedělal zase takovou vědu. Ono to zní všelijak, když se to takhle řekne, že se mi Ferguson omlouval, ale ano, bylo to velice vřelé. Bavili jsme se jako vždycky, když je tam nějaký zápas, tak on je toho součástí a musím říct, i přes jeho věk už relativně pokročilý, tak přes fotbalové věci je to opravdu fanatik.
Znal celou moji kariéru, před Manchesterem i po Manchesteru. Bavili jsme se o rodinách a přišla řeč i na to, že jsem toho v Manchesteru moc neodehrál, protože tam byl Beckham a je pravda, že byl velice upřímný. Mě to potěšilo, až zarazilo, by se dalo říct, ale je to fajn.
Nedá mi to, na závěr se vás musím zeptat. Teď o víkendu se v Praze běží maraton. Zaznamenal jsem, že jste se zúčastnil maratonu v březnu v Římě, tak co vás k tomu přivedlo? A jak se na to takhle třeba i s odstupem času díváte? Byl to dobrý nápad?
Je to hodně bláznivý nápad, protože mně už je třiapadesát. Samozřejmě běhám celý život, jsem aktivní, byl jsem profesionální sportovec a běhám rád, ale tohle je disciplína, která s rekreačním během nemá nic společného. Byl to úlet, připravoval jsem se na to zhruba půl roku, odběhl jsem to.
Je potřeba ten zážitek prožít, protože těžko se na to připravíte. Ty pocity jsou v maratonu všelijaké a místy šílené, ale musím říct, že mě to chytlo a na podzim běžím další. Teď běžím asi za čtyři týdny v Českých Budějovicích půlmaraton, pak ještě jeden, a jak jsem říkal, v listopadu maraton. Běhám furt, trénuju, snažím se vzepřít věku a být neustále aktivní.
