„Trefil jsem se v prvním kole, ale pak tři kola nic. Jako útočník to cítíte, ale už mám něco odkopáno a nenechal jsem se rozhodit. Pracoval jsem pro tým a věděl jsem, že něco přijde, a teď to tam padá,“ pochvaloval si Jakub Mareš v rozhovoru pro Radiožurnál svou aktuální střeleckou formu.

V nebezpečného kanonýra vyrostl teprve před pár lety na Slovensku, kde pravidelně skóroval za bratislavský Slovan a Ružomberok.

„V jedné sezoně jsem dal čtrnáct gólů, pak dvanáct za půl sezony a pak v Polsku sedm za další půlrok. Takže góly dávat umím, ale samozřejmě je to o tom, jak jsem zdravý, rozběhaný, jak pracuji pro tým,“ tvrdí teplický fotbalista.

Mareše přeškolili ze záložníka na útočníka teprve před necelými čtyřmi lety v Dukle Praha.

„Od té doby, co mě trenér Kozel přesunul do útoku, jsem dal za půl sezony čtyři góly a sedm asistencí. V útoku se cítím dobře a přece jen už mám i věk a nabral jsem nějaké kilíčko, takže se to snažím už uhrát i chytrostí a souboji. V útoku si můžu i odfrknout, v záloze musíte makat, jezdit, tam bych se fyzicky vybíjel,“ vysvětlil dvaatřicetiletý útočník.

„Hned na prvním tréninku jsem viděl, že sem přinesl jiný vítr, jiného ducha, vítěznou mentalitu. My to nedokázali využít. Až příchodem Řezníčka, který podstoupí souboje, z toho vypadnou odražené balóny pro Kubu Mareše a on ty góly dává. Je to vítězný typ, to jsme strašně potřebovali,“ vnímá Marešův přínos na hřišti i mimo něj teplický trenér Stanislav Hejkal.

Teplice hlavně díky Marešovým trefám v lize pětkrát za sebou neprohrály a z posledního místa vystoupaly na osmé.

David Kalvas Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít