Hostem středečního pořadu Na place s moderátorem Pavlem Nečasem byl fotbalový trenér Martin Svědík. Jak vzpomíná na úspěšné období, které prožil se Slováckem? „Vyhrát finále poháru proti Spartě bylo něco, jako kdybychom vyhráli titul. Za pět let jsem si tam s klukama z týmu vytvořil krásné vztahy,“ vzpomíná na skvělé časy v menším českém klubu. Co všechno zažil v pozici trenéra, respektive asistenta v reprezentace U20 a U21?

Praha 16:56 19. února 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Martine, díval ses na Ligu mistrů?
Nedíval. Přišel jsem z tréninku přípravek se synem a byl jsem tak unavený, že jsem se ani nedíval.

Přípravka maká do nočních hodin?
To ne, ale den byl dlouhý. Děcka jsme dali spát, řekli jsme si pár slov se ženou a usnuli. Měli jsme to velmi krátké.

Asi jsi ale slyšel, že vypadly dva italské týmy. AC Milán a Atalanta Bergamo. V zápase AC Milán došlo ke kuriózní situaci, kdy Hernandéz nafilmoval penaltu. Viděl jsi alespoň ten sestřih?
Neviděl. Vím výsledek, že postoupil Feyenoord, ale highlighty jsem neviděl

On už měl první žlutou a pak tam sebou mrskl jako ryba ve vodě. Já to nesnáším a ono se to učí, že když cítí kontakt, tak bude penalta? Mě to přijde nechutné.
Hráči by si měli uvědomit, že je VAR a ten odhalí všechno. Měli by si dávat pozor, protože za to přichází trest a jestliže má hráč žlutou kartu, tak je odpovědný za své chování a je to jednoznačně chyba na straně hráče. I ten VAR se dá ale obracet, na to jsme u nás dobří. Chtěl jsem ale spíš říct, že takové věci by se měly odhalit a pakliže bude VAR rozhodovat správně, tak to simulování pozná.

Je sporný okamžik, jde tam VAR a pak se čeká třeba deset minut. Co tam proboha dělají?
Někdy to trvá dlouho a přijde mi, že je to u ofsajdových pozic. To by potřebovali asi lepší techniku, aby bylo rozhodování rychlejší. Vadí mi ale, když to rozhodování není jednotné. Když jednou něco písknete a v dalším zápase se to rozhodne jinak. VAR by měl sloužit k tomu, aby sloužil fotbalu a ne aby to bylo obráceně.

Svědík po sezoně skončí na lavičce fotbalového Slovácka, požádal o předčasné rozvázání smlouvy

Číst článek

Oni i sami hráči říkají, že ani neví, jaké je pravidlo, že už se v tom ani neorientují...
I trenéři. Máme ale vždycky nějaké školení, ale je už toho tolik a stejně je to vždy o tom, jak se rozhodne ten rozhodčí a vy už s tím pak nic neuděláte. Je to taky o emocích, které musíte udžet, protože když je to písknuté proti vám, tak je musíte udržet na uzdě. Byl jsem třeba na utkání Slavia - Baník tam byla kontroverzní situace v podobě druhého gólu Slavie, který nakonec nebyl uznaný. Rozhodčí si ale u VARu mohl vybrat obě varianty, ale on si zvolil variantu, že gól neplatil. Tím, že tam měl Ogbu tu ruku na brankáři, tak asi neplatil správně, ale kdybych byl v kůži trenéra Jindřicha Trpišovského, tak by se mi to taky nelíbilo.

Pozoroval jsem tě v těch džínách a vypadáš namakaně. Ty máš nový kolena?
Ano, mám nová kolena a je to super nejen z estetického hlediska. Když chodíte jako nabouraná dvanáct set trojka, tak to není úplně příjemné. Bolest byla taková, že se to nedalo vydržet. Před dvěma rokama mi dělali jedno koleno a v srpnu loňského roku mi dělali druhé. Vyrostl jsem o tři centimetry, což je super a teď si můžu džíny na tělo dovolit. Dřív jsem musel nosit tepláky, teď mám nohy rovné. Ale myslím, že máme nohy stejné.

Mě čeká taky operace, protože mě to koleno taky bolí...
Mě to bohužel provází už od 16 let, kdy byla první operace. Hodně mi to zkrátilo hráčskou kariéru a provázelo mě to celý život. Já tomu moc nepřidal, protože jsem pak hrál malou kopanou, pořád mě to lákalo, chytal jsem hokej a to kolenům moc neprospívalo. Já jsem byl takový blázen, že jsem si nechal vyndat vodu z kolena, píchnout injekci a za hodinu už jsem zase stál v hokejové bráně. Přidal jsem tomu i sám, že kolena vypadaly, jak vypadaly. Jsem rád, že se ty oprace udělaly a člověk si mohl konečně zaběhat bez bolesti.

Akorát budeš pískat na letišti v bezpečnostní bráně, co?
Z toho jsem nešťastný, že přijdu na letiště a okamžitě mám prohlídky. Dokonce jsem musel být ve spodním prádle a nevysvětlíte to, že mám ty kolena a to jsem jim ukazoval i průkaz. Když to ale vezmu ze zdravotního hlediska, tak se mi hodně ulevilo. Když jsem měl dřív nohy do óčka, tak jsem nemohl ani projít turniketem a kolena mě přesahovaly dál. Teď se alespoň vejdu do kabinky, kde mi skenují to tělo.

Slovácko jsi trénoval v letech 2018 až 2023 a to velice úspěšně. Dotáhl jsi Slovácko ke 4. místu v lize, vyhráli český pohár, vybojovali jste Konferenční ligu, Evropskou ligu...no snad nejúspěšnější trenér Slovácka, ne?
To nevím, historii tolik neznám. Považuji to ale za velmi úspěšné období. Když jsme tam přišli, asi v 10. kole, hráli jsme o záchranu a byli v poslední skupině, tak jak to potom šlo nahoru. Dvě čtvrtá místa za sebou, Konferenční liga, druhý rok jsme vyhráli i pohár a zase byli čtvrtí. Měl jsem sen, že jsem chtěl něco vyhrát, něco velkého a pohár velký byl. Pro Slovácko to bylo, jako kdybysme vyhráli titul. Je to nejmenší město v lize a vyhrá to a ještě porazit Spartu, v domácím prostředí, kde to zvednete nad hlavu a užijete si to s fanouškama...Už od začátku se tam tvořila skvělá parta, pak přišel Milan Petržela, byl tam Michal Kadlec, Standa Hofman, Petr Reinberk a další a k tomu ta střední generace Havlík a Daníček a spol. Za těch pět let jsme si vytvořili i mezilidské vztahy a bylo těžké to opouštět. Dodnes si voláme, píšeme a je vidět, že je to od srdce a že i oni rádi vzpomínají na tu dobu. Vždycky jsem jim říkal, hele kluci, uživejte si, že jsme nahoře, protože ve fotbale to nikdy nemusí být tak, že jste na vrcholu dlouho. Když to klesá a ono to pak ke konci klesalo a bylo to vidět na výkonnosti a potvrdilo se to poslední jaro, výsledky byly špatné a šlo to dolů. Na mužstvu bylo vidět, že potřebuje obměnu. Nedělali jsme to průbězně, bavili jsme se o tom s vedením, ale pořád jsme si mysleli, že to pojede samo, ale ono to samo nikdy nepojede. Musí se dát třeba pár hráčů pryč, ale postupně, ne najednou. Než se pak tým sehraje, poznáte, kde jste udělali chybu, kde je potřeba posílit a udělat z toho zpátky fungující tým.

Jde asi o to, aby ti starší hráči s mladými prolínali, měli vzory a proměňovalo se to tak, ne?
Z každý generace máte něco. Starší hráči, střední generace je důležitá, protože pak přebírá tu odpovědnost. To jsou hráči, co dělají mužstvo, střední generace. Starší hráče musíte vybrat tak, aby zapadali do výchovy, aby měli za sebou úspěchy, zklamání a to byl třeba Michal Kadlec a Milan Petržela. Zažili si i zahraniční angažmá, prožili si to. Když je úspěch, tak ví, jak k tomu došli, že tam byla parta, morálka, vysoká intenzita. Jestliže naslouchají nějaké cestě, tak cesta může být úspěšná. Na Slovácku bylo důležité vštípit klukům do hlavy, že nestačí být desátí, osmí, ale že se může něco dokázat. Já jim říkal, že když budou naslouchat a plnit věci, tak to dokážou a já tomu věřím. Věřím své trenérské cestě.

Máme tady 16 týmů, 16 trenérů a jeden je jak Mount Everest a druhý se krčí někde dole. V čem je kouzlo trenéřiny a realizačního týmu? Působíš jako psycholog, táta a ty jsi super chlapík, že ke klukům přistupuješ pozitivně...
Já mám dva přístupy. Cukr a bič. Ono to tak nejlépe funguje. Ale mám to tak, jestli je to v práci a nebo mimo. Mám děti a ti kluci na fotbale měli taky děti, takže tam bylo téma rodina, pobavíte se o tom. Když chcete být úspěšný trenér, není to jen o trenérovi. Fotbal se zrychlil, fotbal je plný nových věcí, analýzy, kondiční trenéři a vše jde úplně jinam. Pro vás je důležité, jak složíte realizační tým, s kým pracujete, jak spolupracují a hráči to musí taky vidět. Musíte dobře kooperovat i s vedením a hlavně v kabině. Musí se sejít kvalita, tým, co je hladový a zvlášť v mužstvech, jako je Slovácko. Kluci měli ke klubu vztah, protože se tam narodili, záleželo jim na tom klubu. Proto to chtěli dokázat, nejen pro sebe. Štěstí se pak promítá i do osobního života, ale i pro region a lidi, co tam chodili fandit. Za celou dobu jsem doma neslyšel, že by na nás křičeli. Ten kotel, co tam byl, tak ti na nás nikdy nekřičeli negativně. Na protější tribuně trochu jo. Když tam šel ale člověk do města se podívat, tak to byl velmi vřelý přístup a lidé tam byli trochu jiní, pokornější a vřelejší. Proto na to hrozně rád vzpomínám.

Martinem, kam jsi přišel, tam jsi tým vytáhl. U Baníku to bylo páté místo a pak tam došlo k nějakému vyhazovu. Jak to tehdy bylo?
Pro mě bylo super a v tom mi pomohl Radek Slončík, můj kamarád a bývalý spoluhráč, že jsem se tam z Pardubic dostal. Když vám někdo pootevře vrátka do ligy, tak je to super. Já se tehdy dostal na studium profilicence a do té doby to bylo tak, že když jste se tam dostal, mohl jste dělat hlavního trenéra. Tehdy se ta pravidla změnila, takže za mě musel být hlavní trenér napsaný někdo jiný. Když jsem v Baníku začínal, dělal mi asistenta pan Erich Cviertna a on bohužel po třech měsících zemřel a pro mě to byla lidsky celkem velká rána. Na šest kol pak přišel pan František Komňacký a díky němu i ti majitelé, a kde jsme byli, tak se udělalo hodně hráčů. Přišel Janko Greguš a nějací cizinci a tým posílil. Kdybych tma zůstal jen já, tak by se to nestalo. Pan Komňacký byla osobnost, já byl začínající trenér. On ale po šesti kolech odešel, protože se nám nedařilo a zůstalo to na mě a na Radkovi Korytářovi a Radkovi Slončíkovi. Tým jsme pak vytáhli na páté místo. To, že se pak udělalo to, co se udělalo, to je rozhodnutí majitele a když se rozhodne pro nějakou cestu, nic s tím neuděláte. Naučil jsem se ty věci dát spíš do pozitiv a do zkušeností, protože i nagativní zkušenost je dobrá a vy se poučítě. V Baníku jsem zažil super generaci kluků - Honza Baránek, Michal Fridrich, Filip Kaša, Dan Holzer, Patrizio Stronati, tomu jsem byl na svatbě. Oni mají opravdu baníkovské srdce a všichni se tam teď vracejí. S nimi byla radost pracovat. Venca Svěrkoš, důležitá postava do kabiny. Pro mě byla čest s nimi pracovat. Tihle kluci byli v mladém produktivním věku a jím to zase otevřelo vrátka k jiným odchodů. Mě vyhodili a za rok Baník sestoupil, protože se zbavil klíčových hráčů. Mě to pootevřelo cestu do Dynama Minsk s Dušanem Uhrinem jako asistent, zkušenost ze zahraničí, super. Nebudu lhát, člověk si vydělal i peníze a měl zahraniční zkušenost. To mi pak otevřelo cestu k reprezentaci, což byla velmi důležitá štace k poznání mladých kluků. Vy poznáte, jak se chovají na soustředění, jak se chovají na hřišti a jako trenér na klubové úrovni si pak můžete z takových kluků vybírat. Být u reprzentace, i u těch mládežnických, tak vůbec není špatné, abyste poznal hráče. Mohl jsme poznat práci Víti Lavičky, Vencu Jílka a i u dvacítky jsme měl skvělý realizační tým. Zažili jsme postup jedenadvacítek na mistrovství Evropy a dneska ta parta tvoří základ naší dospělé reprezentace. Byl tam tehdy Tomáš Souček, Tonda Barák, Patrik Schick, Tomáš Chorý. Škoda, že jsme se tehdy nedostali dál, ale měli jsme velmi těžkou skupinu. 

Jediné, co mě hodně mrzí, tak bylo v Jihlavě, to jsme sice posunuli a udělali 20 bodů, ale nedokázali jsme to zachránit. Byl to strašný zážitek, ale posouvají tě prohry. Byl to poslední zápas, hráli jsme s Karvinou a měli jsme to na dosah. Bohužel jsme to psychicky nezvládli a ten zápas prohráli. Nikomu to nepřeju, je to pak hrozná rána a hrozně mě to mrzelo, že jsme to nedokázali zachránit. Pak už byla štace na Slovácku a to mi to zklamání z Jihlavy vynahradilo. Já jsme ale v tomhle strašnej, protože já si tu radost neužiju, jak bych asi chtěl. I když jsme vyhráli pohár, tak přemýšlím, co bude a jaký bude další zápas. Ne vždy si to užiju, jak bych měl. Ale pohár jsme si užili náramně. Na náměstí s fanoušky, to bylo něco nezapomenutelné. Do života to jsou krásné vzpomínky.

4:33

Haškův rok 2024: Povolání vyřazených hráčů, nepovedené Euro i postup v Lize národů

Číst článek

Když jsi musel jako hráč kvůli těm kolenům skončit, tak už jsi pak v tu chvíli věděl, že chceš dělat trenéra?
Naopak. Já vůbec nevěděl, co budu dělat, jestli bych měl být trenérem, jak se na to přihlásit. Nebyl jsem si jistý svojí pozicí, co bych chtěl dělat, protože vše jsem vsadil na jednu kartu na fotbal. Dělal jsem vše proto, abych uživil rodinu. V Lázní Bohdaneč mě trénoval pan Milan Šmarda a to je tatínek Michala, který dělá asistenta u Pavla Hapala. On mě měl nejen ve druhé lize, ale pak i v krajském přeboru. On mi jednou řekl, že by ze mě chtěl udělat trenéra a že si to bere za úkol. Šel k hradecké juniorce, vzal si mě se mnou jako asistenta a tam začala moje úvaha. Udělal jsem si A licenci a postupem času, ať už to byl Hradec Králové, pak Pardubice, tak tam přes hrajícího trenéra, sportovního manažera a trenéra, tak to začalo. Krásný léta, člověk si vyzkoušel budování týmu, chtěli jsme to vytáhnout do druhé ligy. Bylo tam krásně vidět, že ta práce nejvyjde vniveč a někteří kluci se pak dostali i do první ligy, třeba Honza Jeřábek. Měl jsem radost, že se to podařilo. Cesta ale nebyla jednoznačná a to rozhodnutí přišlo od pana Šmardy a za to mu děkuji.

Než vzal nároďák Ivan Hašek, tak se hodně skloňovalo tvé jméno. Věděl jsi o tom?
Řeknu k tomu akorát to, že se skloňovalo mé jméno, je pro mě super reklama. Nikdy ale nedošlo k nějakým jednáním, bylo to čistě jen novinařina a byl to o tom, že se to někde psalo. Jak říkám, pro mě super reklama a čest. To jsou nejvyšší mety, kterých jako trenér můžeš dosáhnout.

Takže kdyby přišla někdy v budoucnu nabídka, tak kývneš?
Ano, samozřejmě. Kdyby přišla, tak je to meta, která by měla být ctí pro každého trenéra.

Jak vidíš nároďák teď. Máme dobrý los na kvalifikaci mistrovství světa...
Los máme dobrý a co se týče reprezentace, tak bylo vidět zlepšení. Kluci museli vidět nějaké zápasy, něco si prožít, aby složili dobře fungující tým. V posledních srazech se zvedli, šlo to nahoru a nahoru to ještě půjde. U reprezentace je trenérská práce specifická, protože trenér není s tím týmem dlouho, každý sraz je důležitý, abyste poznali nějaké nové vazby na hřišti. Zařezení hráčů, jako je Lukáš Červ a Lukáš Kalvach, tak bylo vidět, že to mužstvu prospívá. Bylo to o tom jen najít správně fungující tým, ať už do defenzivy, nebo do ofenzivy.

Tomáš Hubschmann, který je členem realizačního týmu reprezentace, nedávno vyprávěl, že atmosféru si tam užívá a i ten výkon stoupá...
Tohle je vždy základ, protože ti kluci by se na to měli těšit. Měla by to být pro ně hrdost, těšit se na sraz, vidí jiné prostředí, hráče a výkon by měl být maximální s tím, že na hřišti necháte plně všechno.

A člověk se dostane třeba do různých měst, třeba do Olomouce a jde se podívat do jiných postředí, než na hřiště...
Myslím, že to úplně nerozesmálo trenéry. Nechci se ale do toho pouštět. Ta parta je ve všem hrozně znát, když je to fungující tým, i ten realizační. Všem jde o jedno, aby byl úspěch. Je to i peněžích od UEFA, aby náš fotbal měl zdroje, které chceme. Dnes se moc do mládežnických sportů nedává a není to jen fotbal. To bych si přál, aby se zlepšilo.

1:20

Jsem na tým hrdý, splnili jsme metu, raduje se trenér Svědík po historickém postupu Slovácka

Číst článek

Je stav hráčů naší reprezentace takový, abychom mohli konkurovat světu?
Kdybysme měli, tak budeme mít hráče v Realu Madrid. Máme velmi kvalitní hráče, ale když vezmete třeba Španělsko, tak je jasné, že oni poskládají daleko lepší tým. Ti hráči hrají ve špičkových klubech, je to jiná mentalita, výchovat. My musíme pracovat s tím, co máme k dispozici. Technické dovednosti asi nikdy nebudeme mít takové, ale zase máme v sobě takovou týmovost. Když se k tomu přidá to, že to trenér dobře namixuje, určí dobrou taktiku, tak je schopný konkurovat. Možná se nám pak hraje lépe proti lepším celkům, než někoho, kdo není proti nám favorit.

Já myslím, že máme dobré hráče v evropských ligách...
Dokazují to pohárová utkání, že naše liga není vůbec špatná. Sparta, Slavia, Plzeň byli v pohárové Evropě. Liga mistrů byl extrém, to jsme viděli, že pro Spartu to byl velmi těžké, zvlášť když do toho hrajete ligu a kádr není třeba takový, že uspěje v obou soutěžích. Liga mistrů je nadstandartní, hrozně těžká. Ať to byla Slavia a nebo Plzeň, tak sehrály spoustu vyrovnaných zápasů se špičkovýma celkama. Náš koeficient šel nahoru a je to super. Souhlasím s tím, že vůbec nemáme špatné hráče, ale vždy budeme založení na týmovém výkonu a ne na individualitách. Když hráči jsou na sraz, tak musí mít jasně dané úkoly, ať už je to nahrádník a přijme to. Nemůže tam být to vysoké ego a tím se utužuje ta parta a tím stoupá tým dál a dál a to nejen fotbalově, ale i myšlením.

Brian Priske byl odvolán z Feyenoordu a před tím byl ve Spartě. Jeho nástupce Lars Friis dělá na závěr to kolečko. Ať vyhrajou a nebo prohrajou, něco si tam říkají. Co si o tom kolečku myslíš?
Je to každého věc. Jestliže jim to tak vyhovuje, pomůže to k soudružnosti, tak proč ne. Je každého věc, co naordinuje mužstvu.

Pavel Nečas, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít