Jaroslav Pouzar byl před Treťjakem, který tehdy chytal za sovětskou obranou, úplně sám. Zkusil kličku. Puk si potáhl trochu do strany, ale legendární Vladislav Treťjak jeho úmysl vystihl.  

„Jiří Holík mi nahrával, já jsem Treťjaka nepřekonal, kdybych dal góla, tak jsme možná vyhráli…,“ vypráví reportérovi Radiožurnálu o rozhodujícím zápase.

Místo toho soupeř nejenom že vyrovnal, ale ještě stačil vstřelit vítězný gól.

„Poslední gól na 4:3 dostala naše lajna, kdy Ivan Hlinka prohrál s buly s Petrovem, který nahrál Charlamovovi a ten dál vítězný gól,“ vzpomíná Pouzar.

A tak 14. února roku 1976 Československo na zlato nedosáhlo. O čtyři roky později v Lake Placid se Československo na stupně vítězů neprobojovalo. Jaroslav Pouzar na tento turnaj moc rád nevzpomíná.

„To byla taková shoda náhod kvůli zranění a nedisciplinovanost některých hráčů. Rozhodující zápas proti Švédsku jsme nezvládli a skončili jsme pátí. To byla ta olympiáda, kdy mladí Američtí kluci z univerzit vyhráli nad favorizovanými Rusy," vypráví o turnaji z roku 1980.

Jaroslav Pouzar se na teď těší olympijský turnaj v Pchjončchangu. O ambicích českého týmu uvažuje odvážně. Podle něj má tým větší šance než na mistrovství světa. V očích legendárního křídelního útočníka ale je favorit jasný – Rusko.

Nejen hokejový turnaj ale bude Jaroslav Pouzar pozorně sledovat. Led a brusle ho ale přitahují ze všeho nejvíc.

„Dost mě baví rychlobruslení,“ říká.

Není se co divit, právě Pouzar patřil ve své době k nejlepším bruslařsům v hokejových světových arénách.

Kamil Jáša Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít