Na začátku osmdesátých let Jan Ludvig s emigroval do USA a prosadil se v NHL, hlavně v New Jersey Devils. Už tehdy s sebou měl kytaru a hrál i spoluhráčům v kabině.

„Měli mě za blázna a já jsem jim říkal, že hokej a muzika jsou v podstatě to samé. Ale muzika je lepší, protože v hokeji jsou mantinely, kterými je hra omezená,“ vypráví Radiožurnálu.

Později jako skaut objevil třeba Patrika Eliáše. Před rokem se ze zámoří vrátil domů a kývl na nabídku trenéra a manažera Bílých Tygrů Filipa Pešána. Pod Ještědem do jeho kompetence spadá individuální rozvoj hráčů i skauting.

A možná i další propojení hudby a hokeje. „Když si v hudbě sednou lidi z různých konců světa, nemusí mluvit a už hrajou. A v hokeji je to to samé. Když na led vlezou borec ze Švédska, Kanady a z Čech, hodí puk, podíváme se a víme, co a jak.“

Jan Ludvig kytaru vnímá i jako pomocníka. „Když říkají, jak jste špatný, člověk tomu občas věří a někdy to je na hlavu. Přišel jsem domů, vzal jsem si kytaru, otevřel jsem si colu nebo pivo a hrál jsem až do rána,“ říká muž, který ve 314 zápasech v NHL zaznamenal 141 bodů.  

56 letý Ludvig miluje country i blues a nedá dopustit na českou muziku. Oblíbil si třeba Karla Kryla. „Modlím se, aby mladí lidé nezapomněli. Snažím se to předávat komukoli. Bylo to jedno z mála světýlek na konci tunelu, jeho texty byly skvosty.“

Jeho posluchači jsou i liberečtí hokejisté. Není jednoduché je zaujmout, ale když jim zabrnká s pomocí lahve od vína, sledují. „Mají ze mě srandu, je tam i 40letá mezera, ale taky jsme párkrát pozpívali,“ usmál se Jan Ludvig.

Turnaj v Yverdonu zakončili Bílí Tygři s bilancí jedné výhry a dvou porážek, do extraligy vstoupí už v pátek zápasem v Plzni.

Pavel Petr Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít