Nedávno mi při nakupování zavrněl v kapse telefon a dřív než pozdrav se z něho ozvalo přání. Jestli bych prý nebyla tak hodná a nekoupila pár věcí na něco italského, horkého, hladkého, skvělého a k tomu vybrala dobré červené víno.

Gastroglosa Dagmar Heřtové Praha 9:00 25. ledna 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Po vínu jsem sáhla v okamžení, zrovna jsem stála v oddělení vín, a než jsem došla dál, už jsem věděla, že to budou gnocchi s krevetkami a rajčátky. Nakoupeno bylo bleskově a já spěchala domů, neboť jsem se samotná těšila na tu skvělou večeři a cestou jsem přemýšlela nad „obyčejnými“ gnocchi.

Gnocchi mají svůj ‚životopis‘

Většinou používám italský výraz gnocchi (čti ňoky), je mi sympatický, i když je každému jasné, že jde o noky, což mi je sympatické méně. Důvodem je, že mimo sympatií tím skládám úctu dokonalé italské kuchyni, která stojí i za touto jednoduchou pochoutkou.

Samotný termín „gnocchi“ má nejspíše původ v italském slově „nocchio“ (dřevěný suk) nebo v latinském „nocca“ (kloub).

Sardinky zrají jako víno. Sběratelé s jejich otevřením čekají na správnou chvíli

Číst článek

Gnocchi mají kořeny hluboko v historii, sahající až do starověkého Říma. První zmínky o podobném jídle pocházejí z římských dob, kdy Římané připravovali jednoduché knedlíčky z mouky, vody a vajec.

S rozšířením brambor v Evropě v 16. století se recept na gnocchi postupně vyvíjel. Tradiční těsto, původně z mouky a vody, začalo obsahovat brambory, což dodalo knedlíčkům lehčí a měkčí texturu. Tento „moderní“ typ gnocchi je dnes nejznámější a nejrozšířenější.

V Itálii jsou gnocchi oblíbené napříč celou zemí, avšak každá oblast má své vlastní variace a způsoby přípravy. Nejvíce se s nimi pojí severoitalské regiony, jako je Lombardie, Piemont a Veneto, kde jsou brambory pěstovány ve velkém množství.

Mezi místní speciality patří římská verze gnocchi, zvané gnocchi alla romana, která se připravuje z krupicové mouky místo brambor, je zapékána v troubě s máslem a sýrem.

Hořčice jako potravina, lék proti uštknutí a moru. Připravte si skvělý salátový dresink

Číst článek

Na severu Itálie je oblíbená varianta z dýně nazvaná gnocchi di zucca. Gnocchi di ricotta je lehčí verze, kde brambory nahrazuje ricotta a je oblíbená v Toskánsku.

Knedlíčky podobné gnocchi zvané canederli se připravují v alpských oblastech a obsahují chléb, špek a bylinky.

Při podávání knedlíčků berte v úvahu jejich všestrannost a schopnost spojit se s různými druhy omáček a příloh. Mezi nejoblíbenější kombinace patří gnocchi al pomodoro, s rajčatovou omáčkou a bazalkou.

Gnocchi alla sorrentina se zapékají s rajčaty, mozzarellou a parmazánem a jsou oblíbené v Kampánii.

Minimalistickou a rychlou formou přípravy jsou gnocchi al burro e salvia, podávají se totiž jenom s máslem a šalvějí. Pokud máte potřebu připravit něco vydatnějšího, doporučuji gnocchi al ragù, podávané s hutnou masovou omáčkou, typickou pro Bolognu.

Každého 29. v měsíci

Tradice konzumace noků každého 29. dne v měsíci v Argentině, Paraguayi a Uruguayi má kořeny v italské imigrantské komunitě, která do těchto zemí přinesla své zvyky a kuchyni. Tento zvyk je známý jako „gnocchi del 29“.

Tento zvyk je připisován italskému katolickému svatému Pantaleonovi, o kterém se věří, že způsobil mnoho zázraků. Byl to křesťanský lékař a v 8. století cestoval po severní Itálii. Jednou navštívil chudou rodinu, která ho pohostila jednoduchým jídlem – gnocchi.

Na oplátku jim požehnal, což přineslo rodině štěstí a prosperitu. Tato legenda se šířila mezi italskými komunitami a gnocchi se staly symbolem pokory, štědrosti a víry v lepší budoucnost.

Tato legenda se chytila a rozšířila se i v Argentině, kam o tisíc let později (1850–1930) dorazilo přes šest milionů především italských a španělských migrantů.

Ovšem střízlivé odhady tvrdí, že hlavním důvodem asi bylo, že před výplatou, která byla poslední nebo první den v měsíci, byla finanční situace rodin tak napjatá, že se noky staly oblíbeným pokrmem z nouze. Ve skoro prázdné spíži se vždy našel zbytek mouky a pár vajec.

Hodně mě pobavilo, když jsem zjistila, že v Argentině se zaměstnancům veřejného sektoru přezdívá „ñoquis“ (španělsky noky), což znamená, že do práce přicházejí pouze proto, aby si vyzvedli měsíční výplatu.

Argentinci zajímavý zvyk ještě zpestřili tím, že dávají pod každý kouřící talíř noků bankovku, aby přivítali štěstí na nadcházející měsíc.

Tahle tradice mě zaujala natolik, že by stálo za to zavést ji i u nás a každého 29. v měsíc doma gnocchi připravit a bankovky pod talíř také položit. Proč čekat na Vánoce a strkat si do peněženky šupinu z kaprů, když se peníze dají zabezpečit tak jednoduše, 12krát do roka, a ještě si vychutnáte gnocchi třeba s rajskou omáčkou a lehkým červeným vínem.

Dagmar Heřtová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít