„Měl vynikající střelu, takovou měl snad jen Milan Nový. To dneska umí málokdo,“ vyzdvihuje pro Radiožurnál největší hokejovou přednost Václava Nedomanského František Černík, který proti němu hrával v lize a v reprezentaci po něm převzal dres s číslem 14.

Superlativy nešetří ani Jaroslav Pouzar, který si dokonce při premiérovém startu za národní tým zahrál s Nedomanským v jednom útoku.

„Začínal jsem s ním v nároďáku v roce 1971. Jsem rád, že se do Síně slávy dostal. Byl to velice slušný hokejista a kamarád. Byl takový rozvážný, nic neřešil nějak agresivně, byl to vynikající člověk. Vždycky byl elegán,“ říká Jaroslav Pouzar.

Ale i mladší hokejisté k Nedomanskému vzhlíží, a to nejen kvůli hokejovému umění. Jeho pravděpodobný nástupce v Síni slávy Jaromír Jágr oceňuje odvahu, s kterou se v roce 1974 rozhodl Nedomanský emigrovat.

„Nebylo to jednoduché. Tam si nemyslel jen na sebe, myslel si i na rodinu a ostatní příbuzné. Nikdo nevěděl, co se stane, nikdo nevěděl, kdy ten systém spadne, kdy uvidí svoji rodinu a jestli se vůbec někdy vrátí do Čech. Těch příběhů byla spousta a on byl jeden z těch, kterým se to povedlo, a ještě udělal kariéru,“ říká Jágr.

A prosadil se tak, že se stane teprve druhým českým členem Síně slávy. Uvedení Nedomanského mezi legendy, ale není oceněním pouze jeho.

„Z naší generace se tam nikdo nedostal, až my a Ivan Hlinka jsme se tam dostali oficiálně, tihle kluci tam utekli. Prosadil se tam tak, až ho uvedli do Síně slávy, tak je to takové ocenění pro naši generaci, která vyhrála pro Československo hodně medailí,“ říká Jaroslav Pouzar.

Mimochodem, Václav Nedomanský ještě předtím, než emigroval do zámoří, pomohl vybojovat pro Československo nejen titul mistrů světa v roce 1972, ale i dalších sedm světových medailí a dvě olympijské.

Petr Kadeřábek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít