O mužích s píšťalkou na světovém šampionátu v Rusku raději psát nebudu.

Mistrovství světa ve fotbale →

Na MS mě štvou (podobné klíčové situace posuzují velmi nepodobně) stejně jako celý systém VAR. Všem sportům, které už video zavedly, technika velmi pomohla, takže se staly ještě regulérnějšími. Ale jediný fotbal ukazuje, že dokáže v určitých případech (třeba týmy, které se utkaly s Německem či Švýcarskem, by mohly vyprávět) rozhodovat i s videem bez videa.

Ani o záchraně Argentinců.

Bez kterých by šampionát přišel o spoustu emocí a hvězdných fotbalistů, kteří zřejmě dovedou složit sestavu a určit taktiku i bez trenérských licencí.

Líbí se mi Chorvatsko.

Tamní moře, a teď už taky fotbalový tým, který vypadá velmi silně. Trochu mi připomíná český výběr z Eura roku 2004. Tím, že všichni fotbalisté působí ve velkých klubech, i tím, že vyhrál skupinu bez ztráty bodu a v tom posledním si dovolil 'pošetřit' spoustu hráčů obvyklé základní sestavy.

Modrić to je takový Rosický, Perišić hraje jako Jankulovski, Mandžukić jako Koller či Baroš. A Rakitić, ten má v sobě vlastnosti Poborského i Nedvěda.

To, jak se útočně laděný Rakitić dokázal vracet až k vlastní brance, aby zabraňoval šancím soupeře, možná charakterizuje největší posun celého souboru, který zatím „jen“ suverénně vyhrál skupinu, ale který toho může v Rusku díky fotbalovým schopnostem i silnému týmovému duchu dokázat ještě mnohem víc. 

Jaroslav Plašil Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít