Jakube, jak aktuálně hodnotíte napínavý finálový duel? Už jste se smířili s tím, že je z toho nakonec „jen“ stříbrná medaile, byť samozřejmě je to velký úspěch?
Myslím, že jsme se s tím smířili, a jsem neskutečně rád, že jsme pro Českou republiku vyhráli medaili. Bereme to jako velký úspěch.

Jaké momenty vám zůstanou v paměti? Je to třeba ten, kdy jste srovnali na 2:2 a střídačku zachvátila absolutní euforie, protože jste byli opravdu blízko? 
Určitě, to je jeden z nejlepších momentů, které jsem kdy zažil, které asi většina z nás zažila. Je to nepopsatelný moment a velký zážitek.

Čili úvodní zklamání už opadlo? Viděli jsme třeba velmi skleslého Davida Jiříčka, Jiřího Kulicha, který si možná trochu bral za vinu poslední inkasovaný gól.
Já si myslím, že opadlo.

Všichni jsou vděční a pyšní na sebe i na všechny okolo, od trenérů přes realizační tým po všechny kluky, co tady byli. Jsme hrdí na to, co jsme tady předvedli.

Kanaďané nakonec vedli po dvou třetinách 2:0. Zdálo se, že ten zápas mají pod kontrolou, ale nakonec jste se do toho utkání vrátili i díky vaší vyrovnávací trefě. Čím se to ve třetí části vlastně zlomilo, že jste se i přes dvougólové manko nakonec dostali zpět do zápasu?
Já myslím, že nám hrozně pomohl ten první gól.

Následná euforie byla tak velká, že jsme šli na led, tak jsme si říkali, že všechno budeme cpát do branky a půjdeme do toho po hlavě. A ono to vyšlo. Můj gól byl sice se štěstím, ale i takové góly se počítají, zvlášť v takových zápasech. A díky té euforii, myslím, padl i druhý gól.

Co vám řekl trenér Rulík po zápase?
Řekl to, co by řekl asi každý kouč. Že je hrdý na to, co jsme tady dokázali. Samozřejmě tam je nějaké zklamání, ale spíš bych řekl, že převládá hrdost na všechny, kdo tady v Halifaxu byli.

I když je hokej kolektivní sport, vnímáte, že jste si udělali dobré jméno směrem k vašim budoucím kariérám i jako jednotlivci? Ať už je to aktuálně pro někoho kanadská juniorka, nebo, doufejme, pro mnohé v budoucnu NHL?
Jsme si vědomi toho, že některá jména po takových turnajích vždy vyskočí.

Ale nikdo z nás sem nejel jen proto, aby se zviditelnil. Byli jsme jeden tým a hráli za společnou věc. Každý v týmu měl svou roli, kterou plnil na sto procent. Tím mohl ukázat, co v něm je.

Hokejová dvacítka zase po čase rozpoutala v Česku hokejový boom. Vaše výkony vyvolaly velký ohlas jak na sociálních sítích, tak i jinde. Vnímali jste tu obrovskou podporu nejen z řad fanoušků, ale i třeba hokejistů, bývalých hráčů, trenérů a podobně?
Samozřejmě jsme to vnímali. Viděli jsme, jak se lidé v Česku dívají na každý zápas, klidně i v noci, a můžeme jen poděkovat za tak velkou podporu, jsme za to vděční. Děkujeme fanouškům za všechno.

Jaký teď bude váš program? Budete mít čas na nějakou oslavu se spoluhráči?
Abych řekl pravdu, ani moc ne. Zítra ráno odlétáme z Halifaxu, tak musíme udržet oslavy v míře.

Alena Panovská, Lukáš Michalík, fk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít