Dnešní generace dětí je hodně zodpovědná, mladí se ale nedokážou uvolnit, říká Špotáková
Dvojnásobná olympijská vítězka Barbora Špotáková drží oštěpařský rekord již patnáctým rokem. Současným atletkám oštěp za hranici 70 metrů nelétá tak často, jako v časech její rivality s Ruskou Abakumovovou. Dnes se ale bývalá česká atletka věnuje především trénování mladých talentů a nově je i místopředsedkyní atletického svazu. O jejím aktuálním životě si povídala v pořadu Páteční finiš Kateřiny Neumannové právě s bývalou běžkařkou.
Co momentálně děláš? Co zaměstnává tvé dny?
Jsem stále na Dukle Praha, kde trénuji mladistvé nebo juniory. Dneska se jim už říká U22. Trénuji čistě oštěp. Pereme se tedy především s jeho technikou.
Umím hrát fotbal, pinknout do tenisu i víceboj. Takový komplex má málokdo, přemítá o dobré průpravě oštěpařská trenérka Barbora Špotáková
Ty ses vydala ale i na cestu funkcionářskou. Jsi relativně krátkou dobu zvolena místopředsedkyní atletického svazu. Co ti tato práce přináší?
Po loňském úmrtí tehdejšího místopředsedy jsem měla šanci si to na rok vyzkoušet jako kooptovaná místopředsedkyně a teď už jsem čerstvě měsíc zvolena opravdu na čtyřleté období. Šla jsem do toho s tím, že mi toho atletika hodně dala a já jí mám co vrátit. Takže důvod byl jasný, proč znovu kandidovat. Teď mě to tedy z části zaměstnává a musím říct, že i těší.
Tento týden jsi měla velmi zajímavé akce pro mladé sportovce, kde vystupuješ jednak ze své pozice místopředsedkyně svazu, ale i jako bývalá i současná sportovní hvězda, která má mladým co předat. Jaký ten program byl?
Líbí se mi, že se to vždy prolíná. Mám svěřenku, která házela na kladenským memoriálu Kladno hází a ve středu 11. června bylo finále Poháru rozhlasu v Pardubicích, což je pro Český atletický svaz docela veliká akce pro základní školy. Toho se účastnil i můj dvanáctiletý syn, ne tedy ve finále, ale jen v okresním kole.
Je to soutěž, kde školy závodí proti sobě v různých atletických disciplínách. Právě se mohou dostat až do toho finále. Je moc fajn, že si mohou i děti, které nejsou atlety, vyzkoušet atletiku.
Druhá místa oštěpařky Petry Sičakové a koulaře Tomáše Staňka ozdobila mezinárodní atletický mítink bronzové kategorie Kontinentální Tour Kladno hází.
— ČT sport (@sportCT) June 10, 2025
Více https://t.co/4RRB9rYoGy pic.twitter.com/qvScaqfcK2
Je úžasné, že na podobných soutěžích jsi ty jako mladá atletka začínala. Kruh se tedy uzavírá? Nejdříve ty, teď tvůj syn?
Ano, to je moc hezké. Dokonce mám fotku, kde jsem vyhrála Pohár rozhlasu. Ta soutěž trvá už přes 50 let. Je to skvělá soutěž a jsem ráda, že pořád pokračuje. I to je vlastně má role ve svazu. Školní soutěže jsou má parketa, je to i z důvodu, že mám takto staré děti.
Na meetingu Kladno hází jsem se účastnila už jako starší atletka, ta soutěž je poměrně novodobá. Mám ale to štěstí, že jsem tam mohla být, protože bydlím kousek od Kladna. Je vždycky hezké mít nějaký závod takhle blízko doma a nemuset nikam cestovat.
Díky Krpálkovi vyrůstá v Česku velké množství judistů. Sportovní vzory mohou děti motivovat
Číst článek
Říkala jsi, že trénuješ mladé sportovce. Jaká je jejich generace v porovnání s tou naší?
Já tohle generalizování nemám moc ráda. Generace se různě nazývají a dávají se jim přívlastky. Věřím, že jim to může třeba i vadit. Vnímám ale, že jsou více zodpovědní a hodně slušní.
Já jsem v tomto věku chodila do hospod a na koncerty. Samozřejmě jsem trénovala každý den a byla na sebe tvrdá. Žila jsem ale i takto a to oni moc neumí a nedokážou se uvolnit. Přijde mi na škodu, že všechno moc řeší. Já nechávala věci více plynout a nemyslím si, že to bylo špatné.
Děti mají v dnešní době k dispozici mnoho informací. Mohou je jednoduše získat. Ne vždy jsou ale ty informace ku prospěchu jejich života nebo sportovní kariéry. Zasahuje ti to do trenérské práce?
Souhlasím, oni mají třeba instagram, kde vidí, jak hází celý svět a sledují jejich hody. Pak se jim to v hlavě určitě motá. Já poslouchala jen Honzu Železného a viděla jsem, jak hází on. Neměla jsem jiné srovnání. Kolikrát jsem sice ráda, že s něčím novým přijdou. Někdy je ale méně více.
