Češka obeplavala Alcatraz. ‚Bála jsem se, že když zastavím, už se nerozplavu,‘ popisuje úspěšný pokus
Česká plavkyně Lucie Kubešová Leišová si splnila dlouholetý sen. U příležitosti svých 30. narozenin se rozhodla, že obeplave ostrov v Sanfranciském zálivu na kterém leží stejnojmenná věznice – Alcatraz. V ledové vodě strávila zhruba dvě a půl hodiny a v rozhovoru pro iROZHLAS.cz popsala i svoji přípravu. „V zimě jsem vůbec nenosila zimní bundu, nezapínala si teplou sprchu. Je to ale potřeba, protože ta voda na měla mezi 11 a 12,5 stupně,“ říká.
Lucie, kdy se takový nápad ve vaší hlavě zrodil a proč jste si vybrala právě Alcatraz?
Já už plavu dlouhodobě, vyrostla jsem v tom a říkala jsem si, že bych nadělila nějakou takovou plavbu. Ten Alcatraz mě lákal asi posledních deset let, protože jsem o tom kdysi viděla nějaký dokument a říkala jsem si, že by bylo skvělé si tam zaplavat. Je to docela drahý výlet, musíte mít spoustu povolení a taky na to natrénovat, protože ta voda tam má 12 stupňů. Trochu jsem se toho bála, ale k blížícím se třicetinám jsem si říkala, že je už na čase. Byl to můj dárek a je to čistě proto, že mi to přijde takové magické. Když tam plavete, vidíte Golde Gate Bridge, vidíte tu věznici, máte výhled na San Francisko a je to prostě unikátní.
Vy jste během plavání ve dvanáctistupňové vodě měla prostor na kochání?
První hodinu, tři čtvrtě hodiny jsem se tolik nekochala, protože byla velká mlha. To je tam často. Pak ale směrem zpátky jsem okolí vnímala, ale byly pak velké vlny a byla mi dost zima. Věznici jsem viděla docela zblízka, všímala jsem si těch staveb a nápisů.
Lucie Kubešová Leišová
Lucie se plavání se v různých formách věnuje přes 20 let. Přeplavala například Gibraltarskou úžinu (2014), za deset dní uplavala 180 kilometrů z Českých Budějovic do Prahy (2015), získala bronzovou medaili na mistrovství světa v zimním plavání v ruském Tyumenu (2016) nebo třeba vyhrála závod 2 Bridges Hudson River Race v USA (2017), přeplavala Ženevské jezero ze Švýcarska do Francie (2023) nebo jako první Češka Bodamské jezero z Německa do Švýcarska (2024). Celkem za svůj život během tréninků i závodů uplavala přes 12 000 km, což odpovídá třeba letecké vzdálenosti Praha-Honolulu. Zdroj.
Co se týče těch povolení, tak koho jste musela informovat, že si chcete zaplavat na takovém místě?
Obrátila jsem se na asociaci, která se jmenuje Pacific Open Watter Swimming Company. Jsou to manželé a jsou strašně profesionální. Napsala jsem jim v lednu, že bych to chtěla udělat, a oni mi odepsali, že by mohli v květnu. Můžete tam plavat jen ve chvíli, kdy je odliv, protože jinak se tam mění proudy a nešlo by to. Oni mě zaregistrovali, zaplatila jsem poplatek a oni pak vyřídí formality.
Pošlou s vámi doprovodnou loď a dají o vás vědět velkým dopravním lodím, které by vás mohly ohrozit. Starají se o to, abyste byli v bezpečí, a vyvěšují různé vlajky, když třeba kolem poplave jiná loď. Jsem fakt ráda, že jsem si vybrala právě je, protože byli nesmírně profesionální. Sledovali i proudy, které se mění, a upozorňovali mě, na co si ten den dávat pozor.
Jak jste se na to připravovala?
Mám docela solidní otužilecký základ z předchozích let, protože dělám dálkové plavání dlouho a věnovala jsem se také zimnímu plavání. Na vnímání teplot mám dobrý základ. Na Alcatraz jsem začala v polovině března plavat venku na jezeře Lhota kousek za Prahou, kde měla voda 10 stupňů. Začínala jsem na půl hodině a pak to zvedala o 20 minut a takto jsem se dva tři měsíce připravovala ve studené vodě. Cíleně jsem trénovala za špatného počasí, protože když máte studenou vodu, ale svítí sluníčko, tak jste na tom lépe. Vyhledávala jsem, aby bylo zataženo, pršelo, protože jsem věděla, že to počasí v San Francisku, kde je mlha a říkala si, že ten tísnivý pocit si budu stejně muset vyžrat.
V zimě jsem vůbec nenosila zimní bundu, nezapínala si teplou sprchu. Je to ale potřeba, protože ta voda na Alcatrazu měla mezi 11 a 12,5 stupně. Tím, že jste ve vodě přes dvě hodiny, tak musíte vědět, jak se tělo chová, i když jste tam takhle dlouho. Věděla jsem, že to budu muset vydrtit.
Jedna věc je tedy teplota a počasí, ale co ty proudy a vlny?
Já asi benefituji z toho, že dělám dálkové plavání dlouho. Když jsem plavala přes Gibraltar, tak tam jsem si to vyžrala hodně, tam byly velké vlny a vím, jak se zachovat. Když jde vlna pravidelně, tak víte, že chvíli plavete rychleji, pak počkáte, nedýcháte směrem k vlnám.
Měla jsem jednu krizovou situaci, kdy z pobřeží se k věznici plave docela snadno, ale největší problém je se kolem ostrova otočit a plavat zpátky. Za ostrovem jsou největší proudy, tam jsem měla krizi, kdy jsem asi 15 minut stála na místě, a kdykoliv přestala plavat, tak jsem couvala. Na to se připravit nedá, to musíte být připraveni mentálně a nevzdat to. Pilot mi pak našel lepší trasu, takže jsem přeplavala o kus dál a zase se pohybovala. Je to spíš o mentálním nastavení, aby to člověk nechtěl vzdát.
Záhada tří vězňů
Někde jsem četl, že za doby fungování věznice se podařilo uprchnout jen třem vězňům, ale nikdy je vlastně nenašli, takže je možné, že i jejich pokus skončil utonutím. Myslíte, že je možné, aby se netrénovanému člověku podařilo z ostrova doplavat na druhý břeh?
Myslím, že pokud byste chytli konstelaci, kdy by vám ty proudy pomáhaly, tak možná... Alcatraz měl ale jako jediná věznice teplou vodu, aby se vězni nemohli otužovat, a říká se, že ve dvanáctistupňové vodě se netrénovaný člověk podchladí do 20 minut. Neumím si moc představit, že by vás ty proudy za 20 minut donesly na pobřeží.
Pokud to nebyli extrémně odolní lidé a neměli extrémní štěstí, tak je to pravděpodobně odneslo někam do oceánu a tam se utopili. Myslím, že i trénovaný plavec, který není zvyklý na zimu, tak by měl se zimou problém.
Musela jste se během výkonu nějak občerstvovat?
Přiznám se, že jsem se neobčerstvovala. Bála jsem se, že když se zastavím, tak že už nerozplavu. Většinou mám vybublinkovanou colu a energetické gely a byli jsme domluveni s pilotem a s manželem na lodi, že máme znamení, kdybych se chtěla napít, ale nevyužila jsme toho. Vyhodnotila jsem, že mnohem větší katastrofa bude, když se zastavím a budu šlapat vodu. Když jsem doplavala, vypila jsme toho dost, ale během toho pokusu jsem nic nesnědla ani nevypila. Říkala jsem si: prostě vydrž!
Už se takový výkon někomu povedl?
Určitě nejsem první na světě, asi to zvládlo i několik stovek lidí. Nezaznamenala jsem ale nic takového v Česku. Ta asociace nevede přesné statistiky, takže je to těžké říct. Pár lidí doplavalo z Alcatrazu do San Franciska, ale obeplavbu jsem v Česku nezaznamenala. Říkám to ale bez záruky těch statistik, tak snad se nikoho nedotknu.
V 64 letech doplavala z Kuby na Floridu. Příběh plavkyně znovu ožívá a s ním i temné vzpomínky
Číst článek
Na Netflixu v loňském roce běžel film od americké plavkyni Dianě Nyadové, které doplavala z Kuby na Floridu. Viděla jste ho? A co by vás lákalo dál?
No to byl hodně šílený výkon. Asi bych se bála hlavně toho, co tam plave. Já bych ráda přeplavala jezero Tahoe, které leží na hranicích Nevady a Kalifornie, je to ve 2000 metrech nad mořem a tam bych ráda absolvovala plavbu v létě 2027. Je tam vysoká nadmořská výška, takže se tam hůř dýchá, jezero je ledovcové a voda má tak 15 stupňů. Ta vzdálenost, kterou bych chtěla plavat, je okolo 20 kilometrů.
V plánu mám také Öresunskou úžinu z Dánska do Švédska, ale na to zatím nemám termín. Je tam ale slaná voda, proudy a teplota není moc vysoká. Sbírám na to dost odvahu. Z Kuby do Ameriky? To se mi ale opravdu plavat nechce, to bych se bála o život. Diana Nyadová to plavala v pokročilejším věku na plavkyni a obdivuji, že do toho šla, i když si uvědomovala, co vše se může stát.