„Bylo to emotivních sedm až osm měsíců, protože já jsem to rozhodnutí udělal už někdy na přelomu roku, kolem Vánoc,“ popisuje Radiožurnálu Welsch.

Od té doby osmatřicetiletého Jiřího Welsche ale ani jednou nenapadlo, že by si to rozmyslel. Veřejnosti svůj odchod z basketbalových palubovek oznámil teď, po konci sezony, ve které vybojoval v lize bronzové medaile s Pardubicemi, tedy s klubem, kde s profesionální kariérou začínal. Ve sbírce má také třeba tři domácí tituly s Nymburkem, kam se vrátil po mnoha letech v zahraničí.

„Budu vzpomínat na všechny etapy. Na Lublaň, kde jsem začínal a měli jsme tam super partu, určitě i na NBA, což bylo pro mě splnění snu...“

A právě v zámořské NBA zatím ze čtyř českých vyslanců o sobě dal nejvíc vědět, i když během čtyř let vystřídal stejný počet klubů. Nejraději vzpomíná na sezonu 2003/04 v Bostonu Celtics, kde si vybojoval místo v základní pětce.

„Nebylo výjimkou, že nás před zápasem přišel do šatny pozdravit Bill Russell nebo na trénink John Havlicek, což jsou legendy nejen Bostonu, ale i basketbalu jako takového,“ říká Welch.

A proti neméně slavným basketbalistům a globálním hvězdám měl tu možnost si sám i zahrát.

„Bylo jich spoustu… Kobe Bryant, Dwayne Wade a další.“

Jedinou věcí, která bývalého kapitána české reprezentace mrzí, a dnes by se v té situaci zachoval jinak, bylo jeho rozhodnutí požádat vedení Celtics v další sezoně těsně před uzávěrkou přestupů kvůli menšímu vytížení o výměnu. Klub mu vyhověl a získal volbu v prvním kole draftu.

Welsch se tak stěhoval do Clevelandu, kde se potkal s mladým LeBronem Jamesem. Po sezoně ale o českého reprezentanta za mořem ztratili zájem a vrátil se zpět do Evropy, kde odehrál dalších 12 sezon, než se rozhodl rozloučit. Teď chce dokončit studium vzdělávacího programu mezinárodní basketbalové federace FIBA a pak se uvidí, co bude dělat dál.

Jakub Kanta Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít