Ač říká, že by bez proher nebyl tam, kde je, porážky snáší judista Lukáš Krpálek těžce. Po té poslední, v osmifinále olympijského turnaje v Paříži proti Japonci Saitovi, mu ovšem připravil výjimečnou vzpomínku jeho syn. „Řekl, že nevadí, že jsem nevyhrál třetí olympijské zlato, že to třetí olympijské zlato vyhraje on. Musím říct, že tím mě hodně dostal,“ líčí Krpálek v rozhovoru pro Radiožurnál. Co ho motivuje do dalších soubojů?

Host Lucie Výborné Praha 0:10 20. září 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Dívala jsem se na vás v tom osmifinále olympijského turnaje. Když jsem vás viděla, jak jste na chviličku zmrzl, totálně zklamaný, první, co mě napadlo, bylo, jak se s tím vypořádává váš osmiletý syn? On tam byl, že?
Ano, celá rodina tam byla. Musím říct, že z toho byli hodně smutní, obzvlášť syn Tonda vnímal tuto olympiádu opravdu hodně. Dokonce mi před olympiádou říkal: „Proč je tato olympiáda známější než ty předtím?“ Já jsem mu na to akorát řekl, že není známější, že je stejně známá jako ty předchozí, jenom on byl mladší a tolik to nevnímal. Teď ji vnímal hodně a samozřejmě prohru nesl hodně těžko.

Brečel?
Nevím, jestli v první moment brečel. Rozhodně z toho byli hodně smutní. Nicméně potom, co jsme se zase viděli, když jsme vyšli z haly, tak na mě skočil a řekl mi větu, kterou nezapomenu nikdy. Byla hrozně pěkná, že mě dohnala znovu k slzám.

Řekl, že nevadí, že jsem nevyhrál třetí olympijské zlato, že to třetí olympijské zlato vyhraje on. Musím říct, že tím mě hodně dostal. Já jsem mu na to odpověděl, že to by musel přestat tolik zlobit a víc trénovat. On se zamyslel a viděl jsem v něm takové to: „Tak to radši nic.“

Chvíle neporazitelnosti

Zápasy v Budokanu v Tokiu, to je samostatná kapitola, protože to je chrám juda. Jak to máte s japonskými fanoušky?
Mám tam obrovskou fanouškovskou základnu, za tu dobu se mi podařilo získat u Japonců opravdu velký obdiv. Vždy, když startuji někde na závodech, pobíhají tam Japonci s českými vlaječkami a fandí mi. Musím říct, že to je hrozně krásné.

Lítají dokonce i z jiných měst. Když jsme byli před olympiádou na jednom soustředění v Bepu, což je asi hodinu a půl letu od Tokia, tak na mistrovství světa v roce 2019 tam přijela obrovská skupina fanoušků z toho města. To bylo hrozně hezké a já si toho nesmírně vážím.

Nejvíc se mi líbí, že se snaží fandit víc tomu sportu než svým japonským judistům. To se mi potvrdilo, když jsem šel na mistrovství světa v roce 2019 do finále s Japoncem Harasawou. Do jisté doby fandili Harasawovi.

28:36

Judista Klammert: O parťákovi Krpálkovi, olympijských hrách v Paříži i blízké budoucnosti

Číst článek

Když ale přišel zlom, že najednou on už nemohl a já jsem nastupoval, technika střídala techniku a snažil jsem se předvádět hezké judo, tak každý chvat dokázali ocenit. A když se mi podařilo ho porazit, tak celá hala stála a tleskala. To bylo hrozně krásné.

Golfisté občas mají něco, čemu se říká blok, kdy i ti nejlepší golfisté najednou nejsou schopni zahrát úder. Mají to judisté taky? Něco se v hlavě přepne a najednou to prostě nejde, znáte to?
Znám to. Nevím, jestli je to úplně z ničeho nic, že by mi do jisté chvíle všechno šlo a pak přišel zlom. Spíš přijde turnaj, kdy sám cítím, že nejsem schopný porazit nikoho, kdyby tam nastoupil kdokoliv, tak prostě nejsem schopný vyhrát. Ale pak jsou okamžiky, kdy se cítím tak skvěle, že vím, že v ten den jsem neporazitelný.

Samozřejmě, může se stát, že člověk škobrtne, udělá nějakou chybu a prohraje. Ale jsou dny, kdy vím, že v ten den tam neudělám nic.

A jste schopen se nějak mentálně přemluvit?
Člověk tam nechce přijít a prohrát. Když ale cítím, jak je tělo slabé, že nejsem schopný ani v rozcvičce pořádně nastoupit, hodit nebo cokoliv, tak v hlavě člověk má, že dnes to nebude dobré.

Vy jste na rok 2023 vydal motivační diář. To je velmi krásný nástroj. Zajímalo by mě, čím se motivujete vy, protože rok od roku je ta motivace asi těžší a těžší?
Je to pravda, je to těžší a těžší. Motivace vždy nějakým způsobem přišla, anebo jsem se ji snažil vymýšlet. Ať už změnou váhových kategorií, že jsem jeden cyklus chodil ve stovce, druhý v těžké váze, třetí cyklus jsem se snažil chodit v obou.

Člověk by si měl vždy najít nějakou motivaci, proč pokračovat, když se mu podařilo dosáhnout víceméně všeho. Já jsem motivaci vždy nějakým způsobem našel a budu muset najít i teď. Už ji v sobě mám, takže vím, že musím pokračovat.

Co je teď ta motivace, kterou v sobě máte? Nebavili jsme se o další olympiádě, vyhlíželi jsme tak rok až dva dopředu. Co je ten motiv?
Rozhodně vrátit Saitovi tu porážku na olympiádě. Původně jsem chtěl ještě letos jet na turnaj, kam bude přihlášený. Ale potřebuji si odpočinout, doléčit veškeré zdravotní problémy, který mě provázejí, tak si myslím, že bude lepší to nechat na příští rok. Rozhodně je jednou z motivací, kterých chci docílit, ještě udělat nějaké medaile.

Proč do své zápasnické akademie zazdil Lukáš Krpálek jednu z medailí? A jak svému synovi vštěpuje principy juda do hokejových tréninků? Poslechněte si celý rozhovor v audiu na začátku článku.

Lucie Výborná, jkh Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít