Jsem fakt pyšná, jak jsme to zvládly, radovala se Siniaková po titulu. Bilance vyhraných finále ji těší
Kateřina Siniaková v roce 2022 připravila Taylor Townsendovou ve finále US Open o titul, ale teď své někdejší soupeřce všechno vynahrazuje jako spoluhráčka. Česká tenistka s ní má po loňském Wimbledonu už druhou grandslamovou trofej. A celkově desátou z ženské čtyřhry na největších turnajích. V závěrečném duelu uspěla podesáté z dvanácti případů, sedmkrát s Barborou Krejčíkovou a jednou s další Američankou Coco Gauffovou.
Kateřino, obrovská gratulace a jak se teď cítíte?
Děkuji moc, cítím se skvěle. Jsem hrozně moc ráda, že to klaplo, protože to byl náročný zápas hlavně po psychické stránce. Jsem hrdá na to, jak jsme to zvládly, jak jsme bojovaly a že jsme zvítězily.
Poslechněte si rozhovor s Kateřinou Siniakovou a po výhře nad granslamovém Australian Open ve čtyřhře
Čím jste zápas vyhrály? Soupeřky se zvedly, ale nakonec jste se nakoply zpátky.
Přesně tak. Druhý set nám trochu utekl kvůli nám, že jsme trochu znervózněly a nedohrály míče. Věděly jsme, že je to na naší straně, že jsme to my, kdo byly lepší. Snažily jsme se třetí set vzít od čistého listu a že se musíme vrátit do naší hry a tvořit ji. I když třetí set nezačal vůbec dobře, tak jsme se burcovaly, chtěly jsme to vyhrát a pak se to otočilo. Na to jsem opravdu pyšná, že jsme tam obě pro sebe byly a zmákly to.
Jak vám pomáhá, že to finále málokdy prohrajete a skoro vždy ho vyhrajete?
Doufám, že to tak zůstane. Bilance je nádherná, jsem ráda, že to tak vychází. Vždy se tam snažím nechat všechno a jsem hrozně ráda, že to klaplo. Jsem fakt pyšná, jak jsme to zvládly.
Z těch deseti titulů, byl tento nejtěžší?
Tak se to nedá říct. Těžko se to porovnává, každý má svoje emoce, jiný zápas a jiné soupeřky. Teď po boku Taylor to určitě náročné bylo, ale porovnávat to nechci. Každý znamená hrozně moc a desátý je desátý.
Jaký byl ten první, jak velký měl význam?
Určitě velký. Jak říkala Taylor, že pro ni Wimbledon znamenal moc, tak já si pamatuji v roce 2018 Paříž, ještě jsme měly otevřené finále proti Japonkám. Teď je to úplně jiné. Bavily jsme se s Taylor, že každé finále má jinou nervozitu, další emoce a chcete víc a víc.
Byl nějaký turnaj, kde jste nepočítala s titulem?
Velice speciální bylo US Open, kde jsme vlastně s Bárou Krejčíkovou porazily Taylor. Stále jsme prohrávaly, nehrály dobře, bylo to velice náročné, ale vyhecovaly jsme se a otočily to. Tenhle titul pro mě hodně znamená, protože tak, jak se to vyvíjelo, tak to bylo náročné a všichni říkali, že nám US Open chybí. Tenhle bych asi vypíchla, že jsme to vymakaly a znamenalo to hrozně moc.
Teď máte stres s cestou, nemůžete ani slavit, ale rovnou do letadla a domů.
Bohužel to je ten život tenistů. Když jsme tady naposledy vyhrály, tak jsem si to užila a letěla až další den a bylo to skvělé. Letos zase pokračuji dál, chtěla jsem jet za půl hodiny na letiště. Mám co dělat, ale s tím se počítá. Neměnila bych to, raději budu spěchat na letiště a mít trofej, než letět další den bez trofeje.
