Pro rekreační závodníky Ročárek maže jen výjimečně a příliš radosti mu to nepřináší – závodníky na trati nemusí potkat a nemůže si tak svou práci zkontrolovat.

„Příprava lyží netrvá pět minut. Lidé tam normálně dají jednu vrstvu a myslí, že je to dobré. Musí se začít podkladem a na to se dají ještě tři další vrstvy. Záleží na váze člověka i na tom, jaký druh lyží má. Když mi přijdou lyže od rekreačních lyžařů, tak těžko rozpoznám, jak člověk vypadá a jak mám jejich lyže připravit,“ vysvětluje Jiří Ročárek, který maže lyže přes padesát let.

A přestože v přípravě lyží vyzkoušel snad už všechny možnosti, aktuálně řeší problém nových vosků bez fluoru. Ty jsou totiž u profesionálních závodů zakázané a také se přestávají prodávat.

„Já jsem to tímto stylem dělal od 22 let. A můžu vám říct, že kdybych skončil, neadaptoval se a příští rok nejezdil, tak za dva roky se nevrátím, už nenastoupím. S těmi novými věcmi se musíte seznámit, a než se chytnete, tak je konec zimy,“ popisuje Ročárek.

Přes nové bezfluorové vosky se Jiří Ročárek ještě nepřenesl, musí se bez nich obejít druhým rokem a pořád prý neví, co na sněhu udělají.

„Po několika letech se učíme něco nového. Nevíme, co vše můžeme do nového vosku dávat za látky a jaké můžeme používat, ale vím, že fluorové nám vydržely do konce závodu. Ty nové přestávají jet po 30 kilometrech, to je jen jeden z mnoha problémů,“ přibližuje rozdíl Ročárek.

Dlouhé závody a na nich tisíce nadšených lyžařů má ale Jiří Ročárek stále v oblibě, podle něj mu nejen Jizerská padesátka vlila čerstvou krev do žil.

„Opravdu mě to vzalo. Téměř na konci života si člověk většinou nemaluje nějakou budoucnost, člověk je rád, že vlastně vstane, ale díky lyžařům mě závody vzaly,“ dodává Ročárek, který v polovině února zamíří do Skandinávie, kde bude se svým týmem s přestávkami mazat lyže na závodech až do poloviny března.

Ľubomír Smatana Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít