‚Je to servisák i řidič, bez něj by to nešlo.‘ Snowboardistka Maděrová vděčí za úspěchy trenérovi
Hostem studia Radiožurnálu Sport byla česká snowboardistka Zuzana Maděrová. Jedenadvacetiletá česká reprezentantka se v letošní sezoně poprvé dostala na stupně vítězů ve Světovém poháru, když v paralelním obřím slalomu skončila druhá v závodě v rakouském středisku Simonhöhe. V pořadu Páteční finiš se ohlíží za dosavadním největším úspěchem v kariéře, ale také vysvětluje, proč dala přednost sportu před školou.
Zuzko, máš za sebou sérii Světových pohárů, jejichž vrcholem bylo jedno druhé místo, byla tam i dvě čtvrtá místa a umístění v první desítce. Máš uprostřed sezony prostor na nějaký odpočinek?
Teď jsem chvíli měla, ale už se zase pouštíme do tréninku, abychom se připravili na zbytek sezony. Teď zbývají asi čtyři závody a ráda bych je zajela co nejlépe.
Se školou jsem po maturitě skončila nebo spíš jsem ji přerušila. V tuhle chvíli pro mě byl důležitější sport, říká snowboardistka Maděrová v pořadu Páteční finiš
Sezona je zhruba v polovině, tak jaké převládají pocity?
Pocity jsou skvělé, mám skvělou formu a cítím se dobře. Nechci ale usnou na vavřínech a formu si udržet, takže ještě pracujeme na tom zbytku.
Co se změnilo od minulé sezony?
V zásadě se neměnilo nic, jen se trénovalo to co předtím. Pak už to není takový rozdíl, ale je důležité udržet se na hraně déle nebo ji posunout o kousíček. Stačí dvě až tři desetiny sekundy a ono to udělá pět míst v kvalifikaci. Jsem si jistější ve velké rychlosti a díky tomu zvládnu soupeřit s těmi nejrychlejšími.
Co děláš během volných dnů uprostřed sezony?
Hodně je trávím s rodinou. Je to pro mě důležité, protože jsem zbytek sezony mimo republiky, jsou pro mě dny doma hodně důležité. Je to ale těžké trávit je odpočinkem, moje rodina je hodně sportovně založená, takže stejně dny trávím sportem. Jdu si zalézt s bráchou na stěnu nebo s mámou na běžky či skialpy. Trávím je odpočinkovým sportem.
Jak jste se vypořádali s chybějícím sněhem? Museli jste odjet trénovat někam jinam?
Nikam jsem jezdit nemusela, protože na podzim jsem trénovala mimo republiku a to bylo tady docela normálně. Když se začalo oteplovat, byla jsem na tour Světového poháru, kde jsme měli asi osm závodů ve čtrnácti dnech. To jsem tady nebyla, teď bylo plánované volno a doufám, že mě to neovlivní a že se ve Špindlu sníh udrží.
Kde máte v Čechách nejlepší tréninkové podmínky?
Nejvíc trénujeme ve Špindlu a na Ještědu. Ještěd je můj domácí kopec, kde trénuji od malička, takže tam trénujeme slalom. Nemáme tam ale podmínky trénovat obří slalom, který je delší a potřebujeme delší kopec, tak jezdíme do Špindlu. Času v Čechách moc přes zimu netrávíme, primárně trénujeme na podzim a v zimě už spíš závody. Na podzim jezdíme do Rakouska.
Snowboardistka Maděrová prožívá průlomovou sezonu. ‚Stále tomu nevěřím,‘ říká o prvním pódiu
Číst článek
Na jaké Světové poháry zamíříte po pauze?
Za týden mě čeká závod v Polsku, dva obří slalomy, pak je slalom v Berchtesgadenu v Německu ve Winterbergu a ještě jeden. Pak sezona končí.
Na jaký se těšíš nejvíc?
V Berchtesgadenu to mám ráda, tam se hodně těším. Jsem ale zvědavá i na Winterberg, protože minulý rok jsem si natrhla hamstring a nemohla tam závodit.
Zuzko, za co tě letos trenér nejvíce chválí a kde jsou z jeho pohledu ještě mezery?
Že by byl výpadek v nějaké konkrétní věci, to se říct nedá. Mezery jsou ale ve všech ohledech, takže silová stránka, protože se potřebuji celou sezonu udržovat. Mezi závody, když přejíždíme a jsme osm hodin na cestě, tak se vám večer v deset nechce do posilovny, ale to musíme udržet do těch posledních závodů
A ta chvála? Když jsi třeba dojela poprvé v životě na bedně.
Myslím, že trenér neměl slov, stejně jako já. Určitě jsem ho překvapila, nečekal to. Věřil ve mi, doufal, že to vyjde, ale nečekal, že budu letos na bedně. Jsme za to oba rádi a postupně to vstřebáváme. Spíš už se soustředíme na další část, ale to, že jsem byla na bedně, je pro nás pro oba něčím speciálním.
Odměnila ses něčím speciálním, nebo to necháš až po sezoně?
Nechávám to po sezoně. Těším se, že pojedu na dovolenou a odpočinu si. Teď se chci ještě soustředit a neusnout na vavřínech.
Co se dá na snowboardu za chybu odstranit rychle a co je věc dlouhodobého tréninku?
Co je třeba dlouhodobé, tak můj styl je takový, že jezdím k zatáčkám spíš rovně, trochu jako lyžaři, pak se přišoupnu a otočím to na další bránu. Ostatní spíš jedou carvingovým stylem, více zatáčí a jedou daleko víc od bran. Pro mě je to výhoda v kvalifikaci, když je trať zmrzlá, tak můžu jet kudy chci a mít rychlejší čas.
Když se ale ve finále vyjede stopa, tak se mi může stát, že do těch koryt padám a jakoby mě to přibrzdí a ztrácím. Snažím se naučit ten carvingový styl, není to ještě ideální, ale už v tom umím trochu jet. Můj přirozený styl potlačit nejde, ale částečně se o to snažíme.
Jak je to s psychikou? Do teď jsi mohla překvapit a najednou jsi jednou z favoritek závodu. Mění se tím něco pro tebe?
Trochu mění. V kvalifikaci je to pro mě pořád dobré, ale když jsem ve finále nasazená jako favoritka a jsem čtvrtá a jedu s třináctou závodnicí, tak to musím vyhrát, ale ta vzadu může jen překvapit. Je to nepříjemný pocit, protože já chci jet rychle, udělat vše dobře, nechci spadnout.
V té rychlosti je ale riziko, nemůžu si přibrzdit, ale taky můžu přibrzdit moc a to se nedá. Musím jet naplno celou dobu, což je na psychiku těžší. Naštěstí, když potřebuji, tak mám Mariána Jelínka, se kterým mohu vše konzultovat. Když mám problém, mohu mu kdykoliv zavolat.
Páteční finiš
Svého hosta zpovídá bývalá běžkyně na lyžích, olympijská vítězka ze ZOH v Turíně 2006, šestinásobná olympijská medailistka a dvojnásobná mistryně světa Kateřina Neumannová. Poslouchejte každý pátek od 10.00 na Radiožurnálu Sport nebo na serveru iROZHLAS.
Zuzko, jsi stále mladá, tak kdy si myslíš, že budeš zralou závodnicí?
Doufám, že to poznám a že to ještě chvíli potrvá, protože bych chtěla, aby vývoj pokračoval a nezastavilo se to. U nás ve sportu je výhoda, že to může být klidně v 28 letech, že ve 30 nejste na tuhle disciplínu staří. U nás se to dá dělat dlouho a dobře.
Kde myslíš, že je velký prostor pro zlepšení? Potřebuješ zesílit fyzicky, technicky, nebo nasbírat více zkušeností?
Je to kombinace všech těchto částí. Výsledek skládá víc procent ze všeho, takže potřebuji nabírat na síle. Čím starší jsem, tím víc se svaly budují a s technikou je to stejné. Zkušenosti se nabalují a už mi je nikdo nesebere. Je tam pár věcí, které chceme přidat, ale určitě od všeho trochu.
Máš za sebou účast na olympijských hrách v Pekingu. Přinesla ti účast na hrách velkou zkušenost?
Byla to skvělá zkušenost, i když nebyla finálová. Jízda, kterou jsem předvedla, nebyla taková, jakou jsem si představovala, a stresovalo mě to. Byl to zvláštní a hezký pocit zároveň. Jednou za čtyři roky je to jedna jízda, a když spadnu, tak už nikam dál nejdu a když pojedu pomalu, tak je to stejné. Tím, že tam nebyli kvůli covidu diváci, tak mě to trochu mrzelo, ale i tak to byla pořád olympiáda.
Ta další v Itálii bude relativně za nedlouho. Myslíš, že se ti nerozklepou kolena? Umění připravit se na závod, který je jednou za čtyři roky, je něčím speciálním.
Bude to těžké, myslím, že bude mít Marián Jelínek se mnou co dělat. Je to asi nejtěžší závod, co jsem jela a v Itálii to tak bude. Nemáme víc závodů, že by se jelo více disciplín, mám prostě jen jeden pokus a 30 sekund, aby se mi to povedlo. Je to ale pro všechny stejné.
Nedávno se mě někde ptali, co je pro mě cennější, jestli olympijská medaile, nebo Křišťálový góbus. Olympiáda je srdcová záležitost pro každého sportovce, ale Křišťálový glóbus ukazuje výsledky za celou sezonu. Když má někdo olympijskou medaili, byl nejlepší na světě jeden den. Obojí je cenné, ale obojí jinak.
Máš ještě docela dost času cílit na oboje.
Ano, u nás ta forma vrcholí o něco déle, takže doufám, že se oboje povede.
Zuzko, uměla jsi dříve na lyžích, anebo na prkně?
Určitě na lyžích, prkno nepřipadalo v úvahu. Starší ségra se ale začala učit na prkně a já chtěla vše jako ona, tak jsem začala taky.
Vy jste tři sourozenci...
Dokonce čtyři.
Všichni lyžujete a snowboardujete?
Více méně ano. Já začala na lyžích, ségra zavedla prkno, já ho pak trochu zpopularizovala. Můj patnáctiletý brácha, když mu bylo asi pět let, tak začal taky jezdit na prkně. Teď se učí i můj nejmladší brácha, tomu je sedm let a kombinuje oboje. Začíná se vždycky na lyžích, ale prknu už se nebráníme.
Jak se stane to, že člověk pak na prkně začne závodit?
Myslím, že se to děje méně než u lyží, protože prkno bylo vždycky brané víc na pohodu, taková pohoda s kamarádama. Postupně se to ale mění a začíná to být populární na závodech. Člověk to ale v sobě musí trochu mít, že chce vyhrávat a závodit, protože jinak to asi nejde.
Životní pódium pro Maděrovou. Česká snowboardistka si v rakouském Simonhöhe dojela pro druhé místo
Číst článek
Existují kluby, kde se mohou děti přihlásit?
Určitě existují, ale já se v tom moc nepohybuji. U nás v rodině se to učíme navzájem, já učím sourozence. Určitě kluby jsou, ale není jich tolik jako na lyžích. Souvisí to asi s tím, že to ještě není tak populární sport a nemá takovou historii, ale tu právě my teď píšeme.
Ty jsi zkoušela i snowboardcross, tak proč jsi nakonec skončila u slalomu?
Když jsem začínala, trenér byl na slalom, ale chtěl, abych zkusila všechny disciplíny, abych se pak v 18 letech nerozhodla pro jinou disciplínu. Na olympiádě dětí a mládeže jsem jela snowboardcross, freestyle i alpine. Paradoxně snowboardcross jsem vyhrála, ale bylo to tím, že nebylo v té době v Česku tolik sněhu, takže byly klopenky spíš než skoky, takže mi zatáčet šlo.
Nakonec jsem si vybrala alpine, protože je to na jednom člověku, a ne na těch ostatních, kteří do vás mohou třeba nechtěně strčit. Když trénujete na olympiádu čtyři roky a pak tam do vás někdo strčí, tak je po všem. Já úplně navíc nemám cit pro dopad, nebojím se ničeho, takže jsem často vyletěla bez rozmyšlení do vzduchu a nedopadala na nohy. Alpine pro mě byl bezpečnější.
Závodíš v Dukle Liberec. Máš pro trénink dobré podmínky?
Poslední roky mám podmínky skvělé. Zařizuje to Dukla a Svaz lyžařů a musím říct, že podmínky mám opravdu perfektní.
Jak to máš se školou?
Byl to krok k profesionalizaci mého sportu. Se školou jsem po maturitě skončila nebo spíš jsem ji přerušila a možná se k tomu někdy vrátím. V tuhle chvíli pro mě byl důležitější sport, protože studovat se dá třeba i na mateřské dovolené nebo až skončím se sportem. Sport už se pak na vrcholové úrovni, když bych to teď přerušila, se později dělat nedá. Rozhodla jsem se pro sport.
Zkus popsat, jak probíhá tvoje sezona v době přípravy a kdy jedete poprvé na sníh?
Na jaře máme tři týdny až měsíc volno. Pak začíná objemová část, to jezdíme na kole nebo běháme dlouhé úseky. Pak jezdíme na měsíc do Francie, kde jezdíme už na prkně a zároveň v kopcích jezdíme na kole.
To je ledovec ještě?
Ano. Pak nastane letní část, kdy celý týden trénujeme dvakrát denně a koncentrujeme se na výbušnost, posilovnu a na věci na stadionu. Na podzim pak začínáme v hale v Belgii, Holandsku. V říjnu se stěhujeme do Rakouska na ledovec a tam jsme zavření už do závodů do půlky prosince. Pak už se rozjíždí ten závodní kolotoč.
Říkáš my, takže ty s trenérem nebo tréninkovou skupinou? Kolik vás jezdí?
Jsem v malé skupině já a trenér. Pak se k nám připojují další, podle toho, jak jim to vychází se školou. S trenérem jsme ale pořád, on je trenér, servisák a ještě říká, že i řidič.
Jede se mnou osm hodin na závody, večer jdeme do posilovny, ráno na trénink na kopec, pak dělá prkno až do noci. Druhý den jsou závody a on pak do noci ještě dělá znovu prkno, což je dost náročné a cením si, že to zvládá.
Ledecká si dojela pro zlato. Při druhém startu ve Světovém poháru po zranění neměla konkurenci
Číst článek
Jak se staráš o své tělo po zdravotní stránce? Neplánujete rozšířit tým?
K tomu jsme se zatím nedostali. Fyzio by bylo asi řešitelné. Co se týče mazání, tak je trenér dost nedůvěřivý, takže kdybychom měli servisáka, asi by mu koukal pod ruce. Teď byl Světový pohár tři týdny v kuse, což bylo pro tělo docela náročné, ale zatím to řeším různými saunami, výřivkami v hotelech. Mám i masážní pistole a jiné vychytávky.
Na závodech se potkáváš i s Ester Ledeckou a spousta lidí se tě na ni ptá. Nebudeš na ty dotazy za chvíli alergická?
Myslím že ne. Je to přirozené, protože Ester tenhle sport stvořila. Všichni vědí, že ona je tady ta hlavní, a já doufám, že se časem zařadím k ní a že lidi budou znát i mě. Ona je pro tenhle sport určitě důležitá.
Obrovský kus práce s tebou udělal tvůj trenér Evžen Mareš. Bez něj by to určitě nešlo, co?
Ano, on do toho dává opravdu hodně a jsem mu za to hrozně vděčná. Nedá se ani vyjádřit, kolik do toho dal úsilí a času, který obětoval, že nebyl se svojí rodinou.
Jsi mladá holka, tak co tě kromě snowboardu baví, když netrénuješ?
Baví mě všechny sporty. Jezdím na běžkách, lezu po stěně, jezdím na skialpech i měkkém prkně. Taky ráda trávím čas s rodinou a s kamarády.
Které hory při svých cestách máš nejraději?
Obecně to mám ráda asi v Itálii. Nejen hory, ale i jídlo a prostředí. Mám hodně dobrých vzpomínek na Cortinu, kde fanoušci dělají neskutečnou atmosféru. Mám obecně ráda asi všechny hory.
Když se chceš od sportu odreagovat, tak za kým jdeš?
Nedá se říct, že bych měla kvanta kamarádů, protože trávím sportem hodně času. Moje nejlepší kamarád a kamarádka jsou sousedi z vesnice, kde jsem bydlela, jako malá. Teď spolu trávíme čas, když mám volno. Nové lidi moc nestíhám poznávat, protože sport bere času dost.
Co rodiče, jezdí s tebou na závody?
Když tátu poprosím, tak jede, ale hlavně ho do toto tlačí nejstarší brácha. Brácha je můj největší fanda, a když jsou závody poblíž, přemluví tátu a jedou se podívat. Z kraje sezony byli na Monínci, ale táta si dělá legraci, že mi nosí smůlu, takže raději nejezdí. Je pravda, že když tam je, tak se mi moc nedaří.
Máma se byla podívat loni ve Špindlu a letos se pojede podívat do Německa. Ona je z toho hrozně nervózní, skoro víc než já, tak se na to radši nekouká. Je učitelka angličtiny, a když učí, kouká na to pod lavicí a všichni to poznají. Pro její zdraví ale určitě není vhodné jezdit se dívat na moje závody.
