Bronz je stokrát lepší než titul. Petr Svoboda předvedl v Bělehradě comeback jako z filmu
První českou medaili vybojoval na halovém mistrovství Evropy v Bělehradu Petr Svoboda. Ve finále šedesátimetrové trati s překážkami skončil ve vyrovnaném závodu třetí a po letech velkých zdravotních problémů se vrátil mezi elitu.
Obrovskou, nefalšovanou radost předvedl sprinter Petr Svoboda poté, co rozhodčí rozšifrovali extrémně vyrovnaný doběh finále šedesátky překážek. Když se na tabuli uprostřed haly rozsvítilo jeho jméno na třetím místě - začal běhat 32letý atlet tam a zpátky, válel se po zemi, kopal přitom nohama nad hlavou. Tryskala z něj euforie.
„Někde uvnitř jsem vždycky věřil. Poslední dobou se mi ale nedařilo to nějak dokázat. Za třetí překážkou jsem ucítil, že prostě nechci prohrát,“ usmyslel si, Petr Svoboda, že neskončí hůř než pátý.
Proto by byl v cíli spokojen i se čtvrtým místem. „Říkal jsem, že to je super. A pak tam skočilo třetí místo. Ani nemám slova, je to prostě nádhera,“ byl ještě několik minut po doběhu finále doslova napumpovaný pozitivními emocemi.
O jeho příběhu, ve kterém 3 a půl roku nesportoval a hrozila mu amputace nohy, se už namluvilo hodně, ale teď se potvrdila Svobodova slova o tom, že se dokáže vrátit mezi špičku.
A přestože si od šampionátu v Paříži před šesti lety o 2 místa pohoršil, bere bronz z Bělehradu jako vítězství. „Titul byl krásný, ale tohle je stokrát lepší. Je mi 32 let a rozhodně nemám v plánu končit. Ten, kdo mi říká, že jsem starý, tak neví, jak moc chuť žene dopředu.“
„Kdo viděl Těžkou váhu s Russellem Crowem, tak do něj se momentálně stylizuju. Vyhrával, zranil se, ale pak se vrátil a nikdo od něj nic nečekal…,“ přirovnává se Petr Svoboda k boxerovi, který se ze dna dokázal vrátit na vrchol.
