Může česká atletika vychovat nového Zátopka?
Češi jako jsou známí jako národ remcalů, muzikantů, ale také běžců vytrvalců. Jestli se vám to nezdá, jděte se někdy ráno nebo večer kouknout do parků nebo lesíků, kde se to hemží nejen milenci, ale také sportujícími lidmi. Pak se nelze divit, že chtějí svou formu ukázat a prodat na některém z hojně obsazovaných závodů. Ale bude mít ještě někdy Česko špičkového vytrvalce?
„Jak vysvitne sluníčko, oteplí se, tak spoustu běžců vidívám běhat i kolem řek Moravy a Bystřičky. Takže lidé opravdu cestu ke sportu hledají,“ říká Petra Kamínková, už léta nejlepší česká vytrvalkyně.
Pokaždé, když přijede na závody v Česku, je za hvězdu a největší favoritku. Platí to i o zítřejším mistrovství republiky v půlmaratónu v Pardubicích, kde by ji měla prohánět hlavně Ivana Sekyrová. To, že je stále více rekreačních běžců, se projevuje třeba i v přihláškách na Pražský maratón, který je půl měsíce před startem téměř vyprodaný. Běhání Čechy láká.
„Přibývají kluci i holky a páni, kteří si po práci chodí zaběhat, protože v běhu hledají relax. Holky, které běhají výborně na dráze, tak se po vysoké škole rozhodují, jestli jít práce nebo běhat,“ vystihla Petra Kamínková hranici, za kterou je pro české vytrvalkyně a koneckonců i vytrvalce těžké popoběhnout.
Ona se motivace pro vrcholové závodění na dlouhých tratích hledá těžko i z dalšího objektivního důvodu. Na těchto distancích dominují běžci z východní Afriky, kteří mají nejen dobré genetické předpoklady. Vychovat v Česku špičkového vytrvalce je velmi těžké i podle Jany Moberly.
„Jako česká atletika máme vynikající výsledky na středních tratích, ale jakmile to začne být nad 3 km, tak začíná být problém. Je to o dlouhé dřině a dlouhodobé přípravě, nejde to z roku na rok. Je potřeba několik let než se na to člověk připraví a to je velice těžké,“ říká Jana Moberly.
Kromě toho, že působí v pražském klubu USK, shání i špičkové vytrvalce pro známé pražské závody. Její slova o dřině potvrzuje i Petra Kamínková.
Kamínková: Běhat vytrvalecké tratě je opravdu dřina
„Je to individuální sport, je to dřina. Je to opravdu o naběhaných kilometrech a nikomu se do toho nechce. Je to těžké.“
Dejme tomu, že by se přesto našlo pár talentů ochotných dlouhodobě trpět. Jak na ně? A co s nimi, aby mohli třeba napodobit legendárního Emila Zátopka?
„Musela by vzniknout skupina kvalitních talentovaných běžců, která by byla podporovaná buď státem nebo ze soukromého sektoru, a museli by spolu trénovat několik let. Z toho by mohl vzejít nějaký kvalitní vytrvalecký český tým,“ přemýšlí Robert Krupička, nejlepší z českých vytrvalců na letošním Pražském půlmaratónu.
O mistrovském titulu na trati delší než 21 kilometrů se ale bude rozhodovat zítra v Pardubicích.
