Ochrnutá tyčkařka Grünbergová se vrátila na stadion, pozval ji světový rekordman
Rakouská tyčkařka Kira Grünbergová už se nejspíš nikdy nepostaví na vlastní nohy, ale na disciplínu, kvůli které ochrnula, nezanevřela. Je to už víc než rok, co po jednom s tréninků v Innsbrucku ochrnula, ale neztratila chuť do života, a dokonce se vrátila na atletický stadion jako host nejlepšího současného tyčkaře Francouze Lavillenieho.
Obrovský zážitek připravil světový rekordman mladé dívce, když ji pozval na prestižní mítink do Paříže, kde mohla sledovat přímo na ploše uprostřed osmdesátitisícového kotle tu nejlepší světovou atletiku.
Před rokem přitom na něco podobného neměla vůbec myšlenky. Při jednom z mnoha tréninkových skoků spadla z výšky po hlavě do zasouvací skříňky před doskočištěm a kvůli zlomenině krční páteře stráví pravděpodobně zbytek života na vozíku.
Kira Grünbergová se, byť na vozíku, vrátila do tyčkařského sektoru a měla ten nejlepší možný doprovod
Hned po úrazu ji ale hodně překvapil zájem okolí. „Byla jsem zaskočená, že mě tolik lidí podpořilo a to mi v těch těžkých začátcích dodalo hodně energie a síly. Opravdu bych nečekala takové množství pozitivních ohlasů, které mě motivovaly k tomu, abych se nevzdávala a makala dál,“ vypraví 23letá Kira Grünbergová.
Tyčkařka byla jednou z největších nadějí rakouské atletiky a ještě v minulém roce ji mohli vidět v pražské O2 areně i čeští fanoušci, když si na halovém evropském šampionátu zlepšila osobní rekord na 445 centimetrů.
Kromě Lavillenieho ale na mladou rakouskou tyčkařku nezapomněli ani další sportovci a ještě v době, kdy trávila hodně času v nemocnici, ji přijel podpořit i trojnásobný mistr světa v disku - Němec Harting.
Talentované dívce se tak naprosto změnily priority a místo olympijského snu má jiné cíle. „Velký cíl je, abych se po probuzení sama oblékla, posadila do kolečkového křesla a sama dojela k snídani. A menší cíle jsou, že si třeba sama obléknu svetr.“
„Je spousta hrozných událostí a tohle je jen jedna hrozná věc. Ta změnila můj život. Ale ten není horší nebo lepší, jen je prostě všechno jinak,“ neztrácí optimismus atletka, které její největší záliba naprosto změnila život.
