Bývalí fotbaloví reprezentanti mají v nižších soutěžích u hráčů respekt
Tomáš Řepka by v případě přestupu do Dobrovice nebyl zdaleka prvním ani posledním bývalým reprezentantem v nižších soutěžích. Jan Koller, Vladimír Šmicer nebo Ladislav Vízek - to jsou jen některé známé osobnosti, na které v nich můžete narazit. A jak se ostatním fotbalistům hraje s nimi či proti nim?
Jednu odpověď nabízí třeba gólman Kněževsi Ondřej Horáček, který sedí v kabině lídra čtvrté třídy okresu Praha-západ s bývalým reprezentantem Františkem Strakou.
„Určitě je vidět na všech spoluhráčích, že si strašně váží, že je s námi v kabině. Ne, že by měl pořád hlavní slovo, ale když se třeba nedaří, tak si v kabině dupne a každý ho respektuje,“ popisuje Horáček.
Navíc pak dodává. „Na mě, jako na brankáře, jsou nároky vyšší. Protože za ním hráli takoví borci jako Honza Stejskal nebo Uwe Kamps, a přirozeně za ty roky je zvyklý na nějaké reakce. A amatérský brankář asi nemá takové reakce jako profesionální hráči.“
O bývalých reprezentantech v nižších fotbalových soutěžích mluvil Vojtěch Bidrman ve Sportžurnálu s Janem Suchanem
“Expert“ na to, jaké je to hrát proti fotbalistům, kteří mají desítky startů za národní tým a doma třeba medaili z mistrovství Evropy nebo za vítězství v Lize mistrů, je i ve sportovní redakci.
Je to shodou okolností také brankář. Mirko Vasić si v dresu strašnického PSK Union zachytal proti Dolním Chabrům v čele s Ladislavem Vízkem, Vladimírem Šmicrem nebo Ivanem Haškem.
„Když je člověk vidí na hřišti, tak je vidět, že ti kluci něco umí. Ale na druhou stranu se šetří a nechodí moc do soubojů nebo se jim snaží vyhnout. Samozřejmě potom je tam ta druhá stránka věci, že když do nich někdo “zajede“, tak je kolem toho spousta řečí,“ popisuje.
Je pro Mirko Vasiće soupeř jako soupeř? „Mně je to více méně jedno, protože v tuhle chvíli hrají stejnou soutěž. To, co bylo v minulosti, bylo. Samozřejmě respektuji, co dokázali, co umí, ale že bych měl nějaký přehnaný respekt nebo něco takového, to ne.“
Pokud jde o rozhodčí, mohu posloužit vlastními zkušenostmi. Mám totiž desetiletou praxi a pískal jsem shodou okolností třeba Ladislava Vízka nebo Jiřího Povišera, Marka Trvala a další ligové hráče.
A ono takové pravidlo říká, že je třeba tyto hráče tak trochu šetřit, nenechat je moc pokopat a oni vám pak v zápase pomůžou. Ale samozřejmě pokud tam dojde k nějakému prohřešku, který je potřeba potrestat, tak musí rozhodčí zasáhnout hlava nehlava.
To se mi stalo třeba s Ladislavem Vízkem, kterého jsem musel vyloučit, protože před prázdnou bránou chytil soupeře kolem pasu, aby nemohl skórovat.
„Kromě jednoho takového zvláštního rozhodčího, který mě vyloučil (pozn. smích), nemáme problém s rozhodčími. Ne, byl jsem vyloučený a věděl, že je to spravedlivé. Spíš o nich musím mluvit dobře,“ prohlásil s humorem Ladislav Vízek.
