Sok Sparty v EL Lyon má desetinásobně větší rozpočet než český celek
Pozítří vstoupí pražská Sparta do Evropské ligy zápasem na stadionu Gerland. Čekat ji tam bude Olympique Lyon, v posledních deseti letech jednoznačně nejlepší francouzský tým, který ale za poslední dva roky v domácí lize nedosáhl na zisk titulu. I tak mu může Sparta mnoho závidět, i když asi ne zrovna stadion.
Je to taková normální rodinka. Táta a dvě děti. Sedí na chodníku před stadionem Gerland a zřejmě čekají na své známé. Kluk má na sobě dres Olympique Lyon, holčička klubovou šálu.
„Pracuji jako prodavač a na zápasy chodíme často, za rok jich přímo vidíme deset až dvanáct a na ostatní se díváme v televizi. Jsme stoprocentní Lyoňané a svému mužstvu budeme fandit, i kdyby bylo poslední,“ říká Michel Tersier a děti pokyvují hlavou na znamení souhlasu. Na zápas se zjevně těší.
Pojďme se podívat, jak to vypadá na samotném stadionu. Nemá atletickou dráhu, takže ze všech míst je dobře vidět na hřiště. Dvě tribuny po délce hřiště a dvě krátké za brankami nechávají nevzhledné rohy volny. Skalní fanoušci jsou za brankami a nevadí jim, že stadion už něco pamatuje. Management to ale vidí jinak.
„Problém se stadionem je ten, že oblouky, které vidíte nad tribunou jsou historickou památkou. Stadion proto není možné přestavět a už řadu let existují plány na výstavbu nového na východě města pro šedesát tisíc lidí,“ říká prezident klubu Jean Michel Aulas.
Reportáž zpravodaje Českého rozhlasu ve Francii Jana Šmída o fotbalovém klubu Lyon v pořadu Zblizka na Radiožurnálu
Aulas sní o tom, aby se v Lyonu, právě na tomto stadionu, hrál zahajovací zápas mistrovství Evropy 2016, ale dosud nebyl položen základní kámen a celý projekt má velké zpoždění. Jako by klub kopíroval osud automobilek, zejména Peugeot Citroen, kde se hromadně propouští. I tady musí na krizi reagovat.
„Je to klub, který je řízen jako ekonomický subjekt, jako podnik. Pokud je podnik nucen propouštět, tak i tady se ve stejném duchu museli zbavit hráčů, kteří výrazně zatěžovali rozpočet,“ vysvětluje mi kolega LudovicVandekerckove ze stanice France Inter.
A potíže otevřeně připouští i jeden z nejmocnějších mužů celého klubu, bývalý vynikajcí fotbalista Bernard Lacombe.
„Přišli jsme o hodně dobrých hráčů, nedá se to srovnat s érou Junihna či LassanyDiary. Dnes sázíme především na mladé,“ říká a potvrzuje, že současný rozpočet klubu 120 milionů eur je o třicet milionů nižší v porovnání s rokem předchozím. Jen pro vaši představu - rozpočet Sparty je kolem dvanácti milionů eur, tedy přibližně desetinový.
Mimochodem, pokud o kulturnosti země nejlépe vypovídá kvalita veřejných záchodků, tak o velikosti klubu stejnou měrou i prodejna suvenýrů. Lyon má tři: na letišti, v centru města a v blízkosti stadionu. Ten je největší jeho plocha je více než tři sta metrů čtverečních. Vlajka, čepice a dresy, to se nejvíce prodává, vysvětluje jeden z prodavačů.
Přestože klub najel v důsledku krize na úsporný režim, pořád má za sebou město, v němž sídlí řada finančně silných institucí, včetně banky Credit Lyonnaise.
Sparta tak zítra odlétá do jednoho z nejpůvabnějších a nejbohatších francouzských měst a ve čtvrtek se utká s klubem, který se před třemi lety dostal do semifinále Ligy mistrů. Teď však šetří. Na období, kdy každý rok vyhrávali ligu, tu však už jen vzpomínají.
Nejlépe si to uvědomíte během setkání s běžnými fanoušky. Když jsem mluvil s Michelem Tersiérem, zeptal jsem se jeho dětí, jaké lyonské fotbalisty mají nejraději. Odpověděli mi celkem bez potíží – ano, Benzema, Hugo Lloris, Cris. Problém je ovšem ten, že dnes už žádný z nich v Lyonu nehraje.
