Hokej je pro některé fanoušky drogou, nechybí na žádném šampionátu
Nechyběli na olympiádě v Naganu ani na světových šampionátech ve Vídni nebo Québecu. Hokejoví fandové, pro které je tento sport doslova drogou, jezdí české reprezentanty pravidelně podporovat. Není proto divu, že vyrazili i na letošní šampionát do Švédska.
„Dres, samozřejmě, ten je nezbytný, pak klobouk – bez toho by mě ani nepoznali. Šálu taky a samozřejmě pomalovat!“ ukazuje mi Radimír Lagron nejdůležitější součásti své výbavy, mezi kterými pochopitelně dominuje dres v národních barvách.
„Ten, který se mnou jezdí, je z éry Nagana, a byl podepsaný i od Honzy Marka… Bohužel už mi ten podpis vyblednul.“
Nevybledly ale vzpomínky na jednotlivé hokejové šampionáty. Pravidelně na ně totiž jezdí už téměř dvacet let.
„Pro mě jeto droga, jsem do hokeje blázen. Přišel jsem tomu na chuť krátce po revoluci ve Vídni na prvním šampionátu. Stojí to teda hodně peněz, řekl bych, že Švédsko je z evropských šampionátů nejdražší,“ svěřuje se pan Lagron ze Strakonic.
Jak dodává, každé mistrovství bylo něčím specifické, za nejlepší ale považuje tři.
Za hokejovým fanatikem Radimírem Lagronem se ve Stockholmu vypravil reportér Robert Mikoláš
„Co se týká zázemí, asi nepřekvapí, když řeknu Slovensko, Bratislava. A jinak možná ve Švýcarsku a samozřejmě Kanada, protože to je kolébka hokeje. V Québecu to bylo skvělé, návštěvy, propagace, tam to bylo nejlepší,“ říká, zatímco mi ukazuje alba plná fotografií.
„Jak tady Zábrodský předával cenu, podepsal mi to tu, toho si strašně cením. Tady jsem s Treťjakem, tohle je sekretář Urban, tady mám oba dva Kováře, Michaela Frolíka, Petra Nedvěda, Aleše Hemského…“
Výčet slavných jmen, s nimiž se nechal zvěčnit a poté si od nich fotky podepsat, by byl hodně dlouhý. Musí ale vyrazit na další utkání, bez ohledu na to, zda hrají Češi, nebo ne.
Za podporu fanoušků jsou hokejisté vděční
Finální přípravy má na starost jeho syn Lukáš, který je s tátou na šampionátu už popáté. Vždy má ale dvě specifické role: tlumočit a malovat tátovi na obličej české vlajky.
„Vždycky před zápasem, většinou až na stadionu. Flákám to, trvá mi to tak půl minuty, a pak to nejde umýt,“ dodává s úsměvem. Krátce na to už však oba sedí na stadionu a spolu s dalšími skandují.
„Češi, Češi,“ zní halou Globen a dobře o nich vědí i čeští hokejisté.
„Víme, že sem do Švédska vážili dlouhou cestu, jsme jim vděční za jejich podporu. Vidíme tam takový ty hloučky, které podporují nás a fandí nám. Jsme za to jedině rádi, i pro ně chceme hrát dobrý hokej a vyhrávat,“ potvrzuje reprezentační obránce Zbyněk Michálek.
