Hokejové Vítkovice čekají na další titul už 30 let
Ačkoli hokejisté Vítkovic patří mezi stabilní tuzemskou špičku, je to už 30 let co se radovali naposledy z mistrovského titulu. Od té doby sice bralo ostravské mužstvo pětkrát stříbrné medaile za druhé místo, ovšem onen pověstný poslední krok už nikdy neudělalo. A protože „třicítka" je nejenom v životě člověka výrazným mezníkem, tak se i ve Vítkovicích při posledním utkání s Kometou Brno hodně slavilo.
„Jaromír 'Česťa' Šindel, Ladislav Svozil, František Černík, Miloš Říha,“ vyvolával na vítkovickém stadionu přítomné členy mistrovské sestavy místní hlasatel. Co jméno to hokejový pojem, i když třeba takový Miloš Říha se u hokejové veřejnosti proslavil mnohem víc až později coby trenér. Jenže ti dříve narození vědí, že to byl právě on, kdo dával v rozhodujícím zápase sezóny 1981 v tehdejším Gottwaldově za Vítkovice dva góly.
„V hráčské kariéře to řadím na první místo. Je to taková srdcová záležitost, vidět se s nimi po takové době. Myslím, že každému byla v oku vidět trochu slzička! Vzpomínky jsou nádherné, protože parta byla skvělá,“ uvedl Miloš Říha.
Tehdy dvaadvacetiletý Říha ještě netušil, že titul z Vítkovic bude jediným, který jako hráč ve své kariéře získá. Přitom nechybělo moc a zbyly by dnešnímu trenérovi Atlantu Mytišči oči pro pláč i tenkrát. V onom památném duelu v Gottwaldově musely Vítkovice vyhrát, ale ještě na začátku třetí třetiny prohrávaly 1:2.
„Byli jsme nervózní, klepali jsme se, oni se nám smáli. Pamatuji si, že když jsem šel s Petrem Leškou na poslední vhazování, tak mi říká - ‘Co se bojíš!‘. A já říkám – ‘Tak mě to nech vyhrát, ne!‘. A on na to – ‘Jak tě to můžu nechat vyhrát, když je to 3:2 a my chceme dát gól!‘. Trošku si z nás dělali srandu. Nám se to podařilo a bylo to fantastické! Přáli nám to i kluci ze Zlína, protože věděli, jak jsme nabuzení, jak jsme nervózní,“ vzpomíná Miloš Říha.
Úspěšný trenér
K druhému titulu v historii klubu dovedl Vítkovice trenér Jan Soukup, který žil později patnáct let ve Švýcarsku. I proto se s některými svými svěřenci viděl po opravdu dlouhé době. O to víc se ale mohlo vzpomínat.
„Miloš Holaň uměl dávat dobré penalty, protože hrál házenou – ramenem šel doleva, nohama doprava a puk šel mezi nohy,“ vybavuje si i po letech Jan Soukup jednu ze zbraní tehdejšího mužstva.
V systému, kdy navíc poražený po samostatných nájezdech nezískal ani bod, šlo možná o jeden z rozhodujících faktorů proč před třiceti lety putoval titul právě do Ostravy a ne do Českých Budějovic. Mimochodem, už tady se nejspíš začaly rodit i zárodky pozdější úspěšné trenérské kariéry Miloše Říhy
„Miloš Říha mi říkal, jak jsem vždycky jezdili na lyže, když byla pauza, že to bylo nejlepší. My jsme totiž měli poslední čtvrtku vždycky nejlepší fyzicky, že jsme si na těch běžkách dali zabrat. A potom jsme taky měli odfrk, kdy se to mužstvo psychicky uvolnilo,“ prozradil na v Rusku vysoce respektovaného Miloše Říhu trenér tehdejších vítkovických mistrů Jan Soukup.
A že něco na čerpání z třicet let starých metod u Miloše Říhy bude, o tom svědčí i další slova kouče Atlantu Mytišci. „My tady máme soustředění Budeme v Harrachově na běžkách. Pět dní budeme v Česku a potom se vracíme do Moskvy.“
