Odejít do zámoří bylo dobré rozhodnutí, pochvaluje si Jaškin
Hokejový talent Dmitrij Jaškin před rokem opustil Slavii a vydal se na zaoceánskou misi. V jedenapadesáti zápasech juniorské soutěže stihl v dresu Monctonu nasbírat 99 bodů za 46 gólů a 53 asistencí. Svými výkony si proto řekl o šanci v NHL. Atmosféru slavné soutěže okusil v St. Louis.
„Je to něco jako sen, zase jsem se přiblížil tomu, kde bych chtěl být delší část své kariéry,“ popsal Dmitrij Jaškin, jaké pocity v něm úvodní rok působení za velkou louží zanechal.
K tomu, aby se splnil životní sen, je ale třeba hodně obětovat. Především čas. „Všechen ho musí věnovat hokeji – a taky škole. Musí se vynechat zábava, i když člověk se občas potřebuje odreagovat, ale hlavně je třeba trénovat a jít si za tím,“ nabízí recept na úspěch Jaškin.
Hodně se v případě mladých hráčů hovoří o tom, jestli by neměli delší dobu zůstat v České republice. Dmitrij Jaškin ale zvolil odchod za oceán – a nelituje.
„Všichni se divili, že odcházím, ale bylo to moje rozhodnutí, které jsem řešil jak s rodinou, tak s agentem. Vyšlo to, za což jsem hrozně rád, myslím, že se to dá hodnotit jen pozitivně. Ale je to individuální, někomu může prospět, když zůstane doma, jinému odchod do zámoří. To byl můj případ, zlepšilo se mi bruslení, styl hry, mohl jsem víc produkovat. Bylo to dobré rozhodnutí,“ pochvaluje si syn slavného otce, rovněž hokejisty.
I adaptace na zcela nové prostředí proběhla v klidu, stejně jako přechod na trochu jiný styl hokeje. „Ale ten styl není tak odlišný, spíš je menší hřiště a hraje se rychleji a víc do těla. A jinak mi tam moc pomohla rodina, u které jsem bydlel, i kluci v týmu. Myslím, že všichni lidé v Kanadě jsou úžasní a rádi pomohou každému.“
Trochu nejistý prý byl Dmitrij Jaškin jen prvních 14 dní, pak zlepšil jazyk a komunikaci a také si zvykl na život někde, kde nikdy předtím nebyl. Ve své první sezoně za mořem odehrál ve slavné NHL dva zápasy.
„Je super, že jsem se tam vůbec dostal, byl jsem tam asi měsíc a půl a je skvělé, že jsem to mohl všechno vidět a být tam na play-off. Jedna věc je se tam dostat a druhá se tam udržet. To těžší mě teprve čeká,“ nenasazuje si růžové brýle šikovný útočník.
Jenom lidé
Poté, co dostal pozvánku do prvního týmu St. Louis a měl se představit v kabině, byl prý trochu v šoku. „Čekal jsem, že půjdu spíš na farmu, sezona to byla krátká a blížilo se play-off, myslel jsem, že už nebudou chtít nikoho víc brát. Překvapilo mě to mile, jen jsem si sbalil všechny věci a letěl jsem za nimi. Všechno to bylo narychlo,“ vzpomíná hokejista.
Když prý poprvé přišel do kabiny a viděl tam všechny ‚pány hokejisty‘, na které se dřív jen díval, rozklepaly se mu ruce a nohy. „Ale všichni se tam chovají úplně normálně, jsou to přece jenom lidé. Za pár minut už to bylo úplně v pohodě.“
