Horských vůdců u nás může díky speciálním výcvikům přibývat
Ještě před pár lety platilo, že pokud chtěl dobře situovaný český zájemce o dobrodružství využít služeb profesionálního horského vůdce, musel se poohlédnout někde v zahraničí. Teď už je situace jiná. Josef Šimůnek byl v tuzemsku jedním z prvních odvážlivců, kteří se orientovali na toto náročné řemeslo.
„Musíte absolvovat mnoho výstupů v horách, mnoho skialpinistických túr či expedic. To je podmínka pro to, aby se člověk mohl zúčastnit výcviku horského vůdce," vysvětluje Josef Šimůnek.
Už to samo o sobě by jistě leckterého zájemce muselo odradit. Ale nechme si pro jistotu vysvětlit, jak vlastně vypadají takové přijímací zkoušky adeptů na horské vůdce.
„Přijímací zkoušky jsou z lyžování ve volném terénu, na ledovcích se sklonem 30 až 50 stupňů. Potom je to volný pohyb v terénu, lezení cestou ve skalách s obtížností 6 + až 7. Na základě těchto přijímacích zkoušek jste potom přijat do výcviku horských vůdců, který trvá přibližně 90 dní čistého času. Těchto 90 dní je rozděleno do dvou a půl let. Ve výcviku absolvujete uvedené disciplíny, to znamená lezení ve skalách, na pískovcích a v horách, výcviky na lyžích, ve skialpinistických terénech, zajištěných cestách, tzv. Via ferratách. To všechno je zakončeno zkouškou Horský vůdce čekatel. Pak závěrečnou zkouškou na titul Horský vůdce.“
Jinými slovy, například v porovnání s autoškolou je to opravdu silná káva, se kterou si mohou poradit jen ti nejzdatnější a nejvytrvalejší. A Mezinárodní asociace horských vůdců si prý dává záležet na tom, aby všem členským zemím měřila stejným metrem.
„Jsou tam téměř všechny evropské země. Je tam Amerika, Kanada, Peru, Bolívie, Argentina nebo Čile. Vstup do této organizace je velmi prestižní záležitostí. Jako národní organizace musíte předložit vzdělávací plán, který musí být schválen. Trvá minimálně dva roky, než proběhne výcvik prvních adeptů.“
Ve chvíli, kdy nějaký ten šťastlivec protne pomyslnou cílovou pásku a stává se oficiálně horským vůdcem, může se těšit, jak se objeví první dychtivý zájemce a zeptá se: Strašně rád bych se podíval na Everest. Můžete se tam se mnou vydat? Lezecké zkušenosti sice nemám, ale peníze nejsou problém. Takový klient však bude odpovědí zklamán.
„V tomto případě lze hovořit o přípravě toho člověka na takový výstup. Musí absolvovat výstupy v Alpách, pak na nějakých šestitisícovkách, případně sedmitisícovkách, aby měl určitou samostatnost a rozhodovací schopnost,“ vysvětluje Josef Šimůnek případným nedočkavcům.
„Myslím, že dneska chce spousta lidí všeho dosáhnout velmi rychle. Ale pokud se někdo chce zabývat výstupem na Everest nebo na jakoukoli jinou osmitisícovku, neznamená to, že si někoho najme a vyleze tam, nebo že ho tam někdo dovede,“ dodává Josef Šimůnek.
