Podle curlerů je lepší žádný fanoušek než ten, který o hře nic neví
Před patnácti lety v Naganu se curling poprvé oficiálně hrál na olympijských hrách a za necelé dva měsíce v Soči mohou na této úrovni zažít olympijskou premiéru čeští reprezentanti.
Ženský i mužský tým hrají o historický postup v dodatečné kvalifikaci na turnaji v německém Füssenu. Ženy tam dnes čeká duel s Japonskem, muže se stejným soupeřem a pak ještě s Novým Zélandem. A obě družstva mají jistotu, že je v soustředění na hru nebude nikdo příliš rušit.
Hlouček japonských fanoušků a jejich vlajky a rolničky. To je po většinu dne jediná znatelná kulisa turnaje, kde se hraje o postup na akci, kterou budou v únoru sledovat miliony lidí po celém světě. Ale v hokejové hale ve Füssenu blízko německé hranice s Rakouskem napočítáte víc hráčů ve čtyřech drahách a funkcionářů kolem nich než diváků na tribunách.
„Moc lidí tady ve Füssenu není. Většinou jsou tu důchodci a ti mají vlastní program, ale že by přijel někdo sem na curling, to ne. Já si myslím, že kdyby to nepřenášela korejská a japonská média, tak o to příliš velký zájem není,“ říká Jiří Snítil, muž zodpovědný za hru českého týmu.
Má pravdu, japonská televize dokonce ve füssenské hale zřídila improvizované studio a zatímco ostatní hráči mizí po zápase okamžitě v šatnách, Japonce zpovídá smečka novinářů.
Japonci hrají curling profesionálně, podobně je to v Kanadě nebo ve Skotsku, kde na zápasy chodí tisíce diváků a dovedou vytvořit zajímavou kulisu. Jinak ale curling zůstává sice olympijským, ale divácky málo atraktivním sportem, který lidi na tribuny neláká. A hráči, jak naznačuje Čech Marek Vydra, jsou s komorní atmosférou smíření.
V Evropě chodí na zápasy málo lidí
„Možná přijdou nějací lidé o víkendu, ale jinak je to všude v Evropě takhle. Ve Švýcarsku chodí trochu víc lidí, ale je to všude podobné. Každopádně se nám hraje lépe, když jsou diváci, rozumí curlingu, fandí tomu, tak je to příjemnější, než když je takhle prázdno.“
Ale zase vyniknou emoce hráčů, když už chybějí ty divácké. Prožívání zápasů se u týmů dost liší. Zatímco třeba Němci nebo Novozélanďané doprovázejí své kameny klouzající do cílového kruhu hurónským řevem, Češi jsou decentní a vystačí si většinou jen s komunikací nutnou pro domluvu při hře.
A jak podotýká skipka české ženské reprezentace Anna Kubešková, u hry tak náročné na pozornost, trpělivost a správné pochopení je někdy lepší hrát bez publika, než aby byli na tribunách diváci za každou cenu.
Důležité je, aby diváci chápali podstatu hry
„Nejdůležitější je na těch divácích to, aby chápali podstatu curlingu. Často se stává, to si pamatuji z olympiády v Turíně, že italští diváci nechápali taktiku a fandili v momentech, kdy se Italům ten kámen spíš nepovedl, ale protože byl na středu kruhu, tak nadšeně tleskali a Italové se za ně spíš styděli, než aby byli nadšení, že tam mají podporu,“
To němečtí skalní fanoušci curlingu jsou na tom lépe, hře rozumějí a na večerní zápasy jich do haly asi stovka přece jen přichází. Aby před Hrami v Soči získali Rusové potřebné povědomí o curlingu, představí se tento sport v lednu v atraktivním vydání pod širým nebem na Rudém náměstí v Moskvě.
