V cíli to vypadalo, že závěrečný běžecký maraton stálici domácí triatlonové scény ani neunavil. Vabroušek má ze závodění stále radost a to je jeden z hlavních důvodů, proč si stále drží kvalitní formu.

Petře, doběhl jste v kombinaci terénního a dlouhého triatlonu opět první, jaký to je výsledek vzhledem ke konkurenci, která v Chuchli byla?

Letos se tu sešla určitě nejsilnější sestava, co tu kdy byla. Po plavání za mnou jezdila čtyřčlenná skupina poměrně velmi blízko. Nakonec nejblíže zůstal David Bílek, který po kole ztrácel 8 minut. Vzhledem k tomu, že včera mě porazil o šest minut, tak to znamenalo, že jsem v Bigmanovi vedl o pouhé dvě minuty. V součtu závodu to není zrovna veliký rozdíl, ale v běhu se mi naštěstí podařilo rozdíl průběžně navýšit.

Jaké další závody vás v sezóně čekají?

V létě, když jsou Ironmany rozsety kolem mého domova, tak závodím každý víkend. Tohle je můj třetí Ironman v řadě. Příští týden pojedu asi největší evropský závod v německém Rothu. Už se těším na atmosféru, která tam vždycky panuje.

Poplavete 5 kilometrů, ujedete 180km na kole a potom běžíte maraton. Vy se ještě stále zvládáte těšit?

Vzhledem k tomu, že se přes týden moc tréninku nepoberu, tak se opravdu těším na víkend, že si pořádně máknu. Mám štěstí, že tělo to dlouhodobě snáší a nemám žádné zdravotní problémy a zranění. Dva jsem psychicky unavený, ale pak se zase těším, až si dám pořádný závod. Je to mnohem zábavnější než sám trénovat. S dvěma malými dětmi člověk nemá ani chuť, trávit dvě, tři hodiny na kole.

Jak dlouho to všechno ještě vydržíte? V září vám bude přece jen už čtyřicet let…

Zní to strašně (úsměv)…Ale je to jen číslo. Nevím, jak se normální člověk cítí na čtyřicet. Ale já se cítím dobře. Já to budu dělat tak dlouho, dokud mě to bude bavit a živit. A doufám, že i pak u triatlonu vydržím a budu ho dělat alespoň pro zábavu.

Martin Charvát Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít