Bříza: Evropa by se měla v podpoře Ukrajiny pochlapit, Írán začíná vybírat po Moskvě dluhy za zbraně
Evropa se musí ve vztahu k Ukrajině pochlapit a vyplnit deficit, který vzniká postupným stahováním Spojených států z evropského konfliktu, říká v pořadu Co se děje se světem odborník na mezinárodní vztahy Vlastislav Bříza. Jak chápat prohlášení prezidenta Donalda Trumpa na adresu Ukrajiny? Jakou roli by mohla hrát takzvaná Koalice ochotných? A jak do této situace zapadají aktuální jednání o íránském jaderném programu? Poslechněte si celý pořad.
Evropský kontinent přidělil aktuálně Ukrajině o 23 miliard euro víc než Spojené státy. Menší země, jako Estonsko a Dánsko přispívají podle zprávy Institutu světové ekonmiky v Kielu neúměrně vzhledem k jejich ekonomické velikosti, zatímco větší ekonomiky, jako Německo, Francie a Španělsko jsou vyzývány, aby hrály významnější roli. Řekl byste, že ta čísla hovoří jasně?
Čísla hovoří určitě jasně, ale nejsou všechno. Mám-li ale u nich zůstat, tak je pravda, abychom to přiblížili na konkrétních příkladech, že by se Evropa měla polepšit v tom smyslu, aby nahradila Spojené státy. Měla by tedy zhruba tu pomoc zdvojnásobit. Když to řeknu obecně, tak zhruba z 0,1 procenta svého HDP by měla zvýšit na dvojnásobek.
V Paříží a Londýně se ustavuje vůdčí duo koalice ochotných. Macron by se podle zprávy Institutu světové ekonomiky měl „pochlapit“ a jít z 1,5 miliardy roční pomoci na 6 miliard, říká bezpečnostní expert Vlastislav Bříza
Vy sám jste to zmínil – Dánsko, stejně tak jako Pobaltí, přispívá absolutně disproporčně, zatímco především ty jižní státy jako je Španělsko, Itálie, ale třeba i Francie. Tu je důležité zmínit, protože vy sám jste minule říkal, že prezident Emmanuel Macron prakticky denně telefonuje s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. Když se ale podíváte na ta čísla, tak on přispívá nepoměrně méně než například Německo nebo Británie. Právě on by se měl pochlapit – zvýšit podporu z 1,5 miliardy až na 6 miliard euro roční pomoci, což je obrovský skok. U toho Německa či Británie to tak markantní není.
Čísla a peníze ale nejsou vše. Jde o vojenskou techniku a ta v určitých případech bude jenom velmi těžko nahraditelná. Konkrétně pojďme zmínit tři důležité faktory, které budou pro Evropu velmi palčivé. Když si vezmeme, že Ukrajina spoléhá na raketové dělostřelectvo, které je zásadní – to jsou ty Himarsy – tak Ukrajina spoléhá na americké dodávky z 86 procent. To číslo je opravdu těžko nahraditelné. Druhým příkladem může být protivzdušná obrana středního lehkého dosahu, jako jsou patrioty. No a konečně – Ukrajině se velmi těžko dostává munice do jejích houfnic. A tato válka je stále o dělostřelectvu. Přitom přes 80 procent munice do těch houfnic pořád pochází ze Spojených států. Evropa tedy musí opravdu zabrat tak, aby byla schopna tyto dodávky efektivně nahradit.
A to samozřejmě nemluvíme o sdílení zpravodajských informací a satelitních snímků, kde ten problém je ještě palčivější.
Ukrajinský premiér Šmyhal pojede na jednání k dohodě o nerostech. Spojené státy navštíví příští týden
Číst článek
Ukrajinský prezident už několik dní naléhá na západní státy, aby mu poskytly další protivzdušné systémy Patriot, o kterých jste mluvil. Ukrajina dokonce deklaruje, že je ochotná tyto systémy koupit. Dodat nebo prodat systém patriot Ukrajině – je to pořád především politické rozhodnutí?
Je to částečně politické a částečně technické rozhodnutí, protože všude na světě se zásoby těch raket, které se dávají do systému Patriot, tenčí. A jsou státy, které jich už nemají dostatek ani pro sebe. Ta situace tedy opravdu není pouze politická – USA nemají důvod těmto dodávkám typicky obranných systémů bránit v případě, že je někdo objedná a zaplatí. Na to by nemohl nic namítat ani prezident Donald Trump.
Takže problémem jsou především kapacity dodávek skladových zásob a dodací lhůty. Za určitých okolností to řešitelné je. Řešitelné je i to raketové dělestřelectvo. Je pravda, že náhradu za Himarsy v Evropě seženete jen těžko. Evropa teprve vyvíjí systém, který by byl podobný, ale například Jižní Korea již disponuje podobným systémem. Je to systém K239. Případně Izrael má podobný raketový systém. Takže i toto by šlo řešit tím, že Evropa vybere peníze, za které tyto systémy zakoupí v zahraničí, protože vývoj v Evropě je tak pomalý, že by situaci na frontě v letošním roce nijak neovlivnil.
Rusko dál útočí na cíle na Ukrajině. Americký prezident Donald Trump označuje za viníky války trojici Putin, Biden, Zelenskyj. Cituji: „Nezačneš válku proti někomu, kdo je dvacetkrát tak velký a pak nedoufáš, že ti lidé dají nějaké rakety,“ řekl Donald Trump. Může se prezident Spojených států takhle mýlit v tom, kdo ozbrojený konflikt začal?
No, samozřejmě, že se mýlit může. Ostatně se i velmi často opravuje. Víme dobře, že někdy byl za viníka války dokonce označován jen prezident Zelenskyj. Když to nadlehčím, tak buďme rádi, že klesl až na třetí místo. Že největším viníkem tu v tuto chvíli je Putin. Na druhé místo se nově dostal prezident Biden – to zřejmě po tom jeho nočním proslovu ve Spojených státech. Takže neberme to vážně, protože se to pořadí opravdu mění. On vysílá pořád jednu jednoduchou zprávu: „Já to chci ukončit co nejdříve a za každou cenu!“ Vidíme ale, že to prostě není z ruské strany úplně vyslyšeno.
USA snížily odhad své celkové pomoci Ukrajině na 100 miliard dolarů. Dále jednají o dohodě
Číst článek
Donald Trump vyjádřil přesvědčení, že brzy budou na stole velmi dobré návrhy na zastavení konfliktu. Možná to souvisí s tím, že v Paříži ve čtvrtek jednali šéf americké diplomacie Marco Rubio a zvláštní vyslanec Bílého domu Steve Witkoff s francouzským prezidentem Macronem a ministrem zahraničí Jeanem-Noëlem Barrotem. Na toto jednání do Paříže nečekaně přicestovali také britští a němečtí bezpečnostní poradci a také ukrajinská delegace. Všichni si jednání chválili. Co se chystá?
No, tak určitě se snažili koordinovat postup Spojených států a Evropy vůči Ukrajině. Co se chystá na to je odpověď jednoduchá – chystá se londýnská schůzka příští týden, která naváže na Paříž. Z toho je krásně vidět, že se nám ustavuje vůdčí duo Koalice ochotných, kterými jsou Británie a Francie. O vojácích těchto dvou států se také hovoří v případném poválečném vyslání západních vojáků na Ukrajinu. Spojené státy dorazily proto, že chtěly znát to stanovisko, kam se posunulo jednání Koalice ochotných. A co je Koalice ochotných ochotna doslova a do písmene udělat. Je vidět, že i Ukrajina nestála stranou a poslala tam své vyjednavače. Naznačuje to, že se blížíme něčemu, co by mohl snad být průsečík názorů těchto stran na formát po skončení války.
Musíme to zasadit do celkového kontextu, protože Spojené státy nejsou aktivní jenom směrem k Ukrajině, ale v poslední době i v oblasti Rudého moře. Americká armáda oznámila, že v rámci své kampaně proti jemenským povstalcům zničila důležitý ropný přístav Ras Isa u Rudého moře. Podle jemenských médií přišlo o život nejméně 38 lidí, což podle agentury Reuters například činí z toho útoku jeden z nejsmrtelnějších od zahájení kampaně proti této Íránem podporované skupině. Jenom dodejme, že ty útoky začaly už za prezidentování Joea Bidena. Co je cílem této operace?
Cílem této operace je oslabit vliv Íránu v oblasti, useknout chapadla íránským proxy spojencům. To, co jste zmínil, je jedno z těch velkých a posledních účinných chapadel. Tito povstalci se do hry dostali až po brutálním útoku na Izrael z října předloňského roku, kdy začali vysílat své prostředky proti izraelským vojenským cílům. Nejprve začali napadat izraelské lodě, které v oblasti plují, vyvrcholilo to však tím, že napadají jakékoliv lodě.
Cílem je tedy obnova bezpečnosti v regionu a oslabení Íránu jako takového. Vidíme sami, že to je otázka širší šachovnice oblasti, protože se nám zároveň rozběhly, a to bude zřejmě i naše další téma, rozhovory o íránském jaderném programu. Čili je to součást vyššího tlaku na region a na to, aby tam bylo stabilní prostředí.
Sekání chapadel
Právě proto, že paralelně na několika místech probíhají jednání o tzv. íránském jaderném programu – mohli bychom si stručně říct, co to vlastně je?
Íránský jaderný program má neoficiálně za cíl vyvinout jadernou zbraň. Írán to popírá, nicméně fakta hovoří proti němu. Chcete-li vyvinout jadernou zbraň, tak mimo jiné potřebujete mít dostatek štěpného materiálu. V případě Íránu je to uran, který musíte obohatit o izotop 235 až na 90 procent. Írán má kaskádovitě uspořádané centrifugy, to jsou zařízení, na kterých se právě onen uran obohacuje. Má jich několik stovek, respektive několik tisíc.
Do Teheránu přicestoval saúdskoarabský ministr obrany bin Salmán. Stalo se tak poprvé od roku 1979
Číst článek
V těch nižších jednotkách procent slouží obohacený uran výhradně k mírovým účelům, případně jako palivo do jaderných elektráren. Pakliže se ale dostanete na vyšší procenta, respektive vyšší desítky procent – a Mezinárodní agentura pro atomovou energii to již prokázala, že Írán opravdu obohacuje nad 60 procent – tak tam prostě a jednoduše už civilní účely nejsou. Tam se blížíte obohacení uranu, který slouží výhradně k tomu, abyste vyrobil jadernou zbraň. Takže Írán si zkrátka protiřečí, když říká, že jadernou zbraň nevyvíjí a přitom dělá opak. Proto se toto odehrává, aby Írán jadernou zbraň nevyvinul. Aby se toto nestalo.
Šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii Rafael Grossi je aktuálně v Teheránu a řekl, že k uzavření dohody mezi Íránem a Spojenými státy v otázce íránského jaderného programu nezbývá příliš času. Je taky ve spojení s administrativou Spojených států. O co se Rafael Grossi snaží?
Jeho agentura vydala zprávy o tom, že Írán postoupil v obohacování tak daleko a má i dostatečné zásoby k tomu, aby měl jadernou zbraň nadosah. Obohacování uranu, když jsme mluvili o těch 60 %, které jsou prokázané, je totiž velice těžké v těch nižších procentech. Obohatit uran z 60 na 90 procent už tak těžké není. Takže proto Grossi apeluje a říká, že času už moc není.
Proti tomu ale máte zase ta stanoviska íránských duchovních vůdců, kteří říkají – ne, my nic takového neděláme. Takže těžko si z tohoto vybrat. Nicméně fakta jsou jasná na stole. Proto i ten tlak Spojených států, a proto ta každotýdenní jednání, která probíhají tak, že jednotlivé delegace sedí každá ve vlastní místnosti, mezi kterými pendluje ománský představitel, který vyřizuje stanoviska jedné i druhé strany. Až taková odtažitost či nevraživost mezi těmito státy panuje. A proto je těžké, dobrat se nějakého závěru.
USA zahájily jednání s Íránem o jeho jaderném programu, uvedl Trump na schůzce s Netanjahuem
Číst článek
Souvisí s tím nějak i to, že do Teheránu ve čtvrtek na oficiální návštěvu přijel poprvé od roku 1979 i saúdskoarabský ministr obrany Chálid bin Salmán? Znamená to něco?
Ano, souvisí to nepřímo s tím, že Saúdská Arábie chce hrát čím dál tím důležitější roli regionální velmoci. Snaží se o to dnes a denně – viz její aktivity jako hostitele rusko-ukrajinských jednání. Do stejné pozice se snaží dostat i v případě jednání mezi Íránem a Spojenými státy, protože nechce být vynechána z takto důležitých rozhodnutí.
Pro změnu íránský ministr Abbás Arakčí zase přiletěl konzultovat probíhající rozhovory o jaderném programu do Moskvy. Co s tím má společného Rusko?
Írán chce mít velkého spojence v této oblasti, nechce být ponechán úplně izolován v této věci a vystaven tlaku kompletně celého světa. To je důvod, proč íránská delegace letěla do Moskvy, aby si zajistila její podporu. Írán je spolu se Severní Koreou největším dodavatelem zbraní a zbraňových systémů pro ruskou válku proti Ukrajině. Takže chce logicky něco zpátky, protože Rusku pomáhá víc než kdokoliv jiný.
