Utajená hvězda mezi dobrovolníky na MS v in-line hokeji
Kdysi byla sedmadvacátou hráčkou světového tenisového žebříčku a je jednou z nejlepších Rakušanek tenisové historie. Teď žije běžným životem a snaží se být sportu stále nablízku. I Tahle snaha přivedla Sylvii Plischkeovou do organizačního týmu mistrovství světa v in-line hokeji federace FIRS, které se koná v těchto dnech v Berouně.
Sylvia Plischkeová se nabídla jako dobrovolnice do funkce Team hosta - tedy průvodce týmu, a pomáhá na šampionátu výběru Kolumbie. Když se pořadatelé turnaje probírali přihláškami dobrovolníků, jméno Plischkeové je na první pohled netrklo. A sama bývalá tenistka se skromně ke své minulosti špičkové sportovkyně nehlásila.
„Dobře, byla jsem sedmadvacátá hráčka. Možná si toho dnes vážím více než tehdy, když jsem ještě cestovala. Ale považuji to za střední výkon, bylo přeci jen šestadvacet přede mnou. A určitě se nemohu srovnávat s velkými jmény jako Hingis, Graf, Navrátilová. To je zkrátka o něčem jiném,“ prohlásila Sylvia Plischkeová.
Rakušanka, s českým původem, má ke sportu blízko. Pochází ze sportovní a sportující rodiny a aktivní pohyb jí velmi baví bez ohledu na odvětví.
„Já jsem vyrůstala všestranně. Rodiče byli atleti, maminka se zúčastnila i v sedmdesátém druhém, za Československo, olympijských her ve skoku do výšky. Rodiče ale dělali různé sporty – kromě tenisu jsme plavali, lyžovali, hráli volejbal, basketbal, bruslili v zimě,“ uvedla Plischkeová.
Bývalý výborná tenistka navíc dodala. „S kolečkovými bruslemi jsem začala až později sama, to rodiče nedělají. Ale jinak opravdu ta všestrannost tam byla. Podle mého je to pro každý sport dobrý základ. Člověk potom umí ovládat vlastní tělo. Každý pohyb, který umí, mu něco dává.“
Sylvia Plischkeová by asi sama sebe neoznačila za tenistku, ale za sportovkyni. I když samozřejmě tenis pro ní býval číslem jedna. A relativně dobře jí živil, přesto, že turnajové prize-money z té doby a ze současnosti se porovnávat nedají. Každopádně možnost vydělat si sportem Sylvia Plischkeová velmi vítala.
„Na začátku jsem hrála, protože mě to bavilo. Ale také byly úspěchy. A to uspokojuje! Člověk dostane pohár tady, pohár tam, medaili, uznání, rozhovory s médii – to je všechno zajímavá věc. A peníze to ještě zpříjemnily! Člověk si pak uvědomuje, že s něčím, co dělá rád, co ho baví, si může ještě vydělat. To byla paráda!“
Komercionalizace sportu
Podle Plischkeové se ovšem mnohé ve sportu změnilo. „V dnešní době ale bohužel je to taková evoluce – sponzoři a celá ekonomika se dostala takovým způsobem do vrcholového sportu, že už to moc není o tom sportu, o tom vychutnávání pohybu, zpocení se, soupeření. Na první příčce jsou peníze. Já to považuji za velkou škodu.“
Měnila by, pokud by si mohla vybrat dobu? Nelituje toho, že není světovou sedmadvacítkou v době, kdy by se mohla tenisem zabezpečit na celý život?
„Ne, vůbec ne, ničeho nelituji. Jsem přesvědčená, že tak jak všechno proběhlo, a to se týká každého člověka, tak to má smysl pro jeho vývoj a život. Takhle jsem ani jednou nepřemýšlela. Vidím, že peněz tam bude čím dál tím více, ale nelituji, protože něco trochu jsem si mohla vydělat, to jsem investovala do nemovitostí.“
Spokojený život
Plischkeová považuje za důležité, že se při aktivní kariéře věnovala i jiným věcem. „Určitě neroním slzy – naopak. Ten sport mě hodně bavil, ale není to úplně všechno v tom životě. Mě zajímaly vždy i jiné věci. Kromě tenisu jsem vystudovala. A teď jsem ráda, že i bez sportu se umím živit a žiji šťastný život.“
V rámci onoho šťastného života, což při pohledu na klidnou, věčně optimistickou a usměvavou Sylvii Plischkeovou rozhodně nebude žádná fráze, teď tedy přišla etapa dobrovolnicky-funkcionářská. A i ta, aspoň soudě podle naprosté spokojenosti kolumbijského týmu, dostává od pohodové Čechorakušanky víc, než sto procent.
