Pomůže Pirátům nový předseda Zdeněk Hřib ze sestupné dráhy, na jaké teď strana je?
Zdeněk Hřib je určitě politikem, který má šanci Piráty zvednout. Dlouhodobě patří k nejvýznamnějším politikům strany. A byť je spjatý primárně s pražskou politikou, oproti svému hlavnímu protikandidátovi Lukáši Wagenknechtovi měl výhodu, že se ho osobně netýkaly volební neúspěchy poslední doby.

S čím do vedení strany přichází? Svou vizi představil i v rozhovoru pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál. Stranu by chtěl vycentrovat, opřít ji o data, dát důraz na ekonomiku a změnit i její vnitřní strukturu.
Jeho vize je složena ze dvou složek. Tou první je politická deklarace: obhajoba liberálních hodnot a jejich důsledné prosazování. Ta není nijak překvapivá a spíš se vyznačuje tím, že neznamená žádný zásadní posun oproti Bartošově vedení. Posun doleva jednoduše s tímto sjezdem nenastal.

Druhou je složka vnitrostranická, která je mnohem kontroverznější. Do jisté míry znamená zvýšení efektivity některých vnitrostranických mechanismů, které známe i od podobných stran z jiných evropských zemí. Když se třeba italské Hnutí pěti hvězd stalo součástí parlamentního establishmentu, postupně oslabila role stranických aktivistů a posílily pragmatické hlasy. Ve větším třeba taky u německých Zelených.

Všechny tyto single issues parties (strany stojící dominantně na jednom tématu – pozn. red.) utvořené na prosazování postmateriálních témat do politiky dřív nebo později musí učinit volbu, zda se organizačně posunou, aby v politice lépe přežily. Uzavření Pirátského fóra byl první krok k takové změně, zvolení Hřibova vedení druhý.

Hřibovi těsně prošlo i schválení Nové pirátské vlny, jak nazval balík stranických reforem. Pro jejich schválení bylo potřeba 387 hlasů, dostala 391. Když k tomu přičteme, že nad Lukášem Wagenknechtem vyhrál ve volbě předsedy také poměrně těsně, jak silný má nyní mandát?
Sílu jeho mandátu můžeme měřit podle několika faktorů. Tím nejdůležitějším je volba předsedy samotná: byla relativně těsná, což znamená, že bude mít silnou vnitřní opozici.

Na druhou stranu, debata o stanovách byla poměrně vyhrocená a i fakt, že prošly těsně, může vést k odchodu některých kritiků ze strany. Hřib má také složené vedení strany primárně z lidí, které si přál. To svědčí o tom, že mu budou krýt záda lidé, kterým věří, což jeho pozici posiluje.

Třetím faktorem je právě síla mandátu pro změnu stanov. Ten je velmi těsný. Ale ve všech třech hlasováních, které tvoří jeho autoritu, zvítězil, což je důležitá podmínka pro budoucí práci.

S kým do Sněmovny?

Hřib se stal předsedou Pirátů, i když dopředu deklaruje, že stranu nechce vést ve volbách do Sněmovny. To je přeci velmi neobvyklý postup.
Je to v každém případě komplikace. V České republice se politika dělá primárně ve Sněmovně. Ostatně, Mirek Topolánek by mohl vyprávět o tom, jaké bylo řídit ODS ze Senátu a jak mu tím rostla vnitrostranická konkurence.

Zdeněk Hřib nyní asi není postaven před hrozbu dvojvládí, protože předseda poslaneckého klubu Jakub Michálek je jeho podporovatel. Ale čistě prakticky to není nic, z čeho je třeba jásat. Nevylučoval bych, že se Hřibův postoj k budoucí kandidatuře může změnit.

Je deset nebo jedenáct měsíců do sněmovních voleb a Piráti si do nich lídra budou teprve v separátním hlasování volit. U konkurence je přitom tato otázka vesměs vyřešená, není to pro Piráty potenciální problém?
Určitě je to problém, nemusí to působit dobře. Volby jsou za rok, a pokud Zdeněk Hřib skutečně kandidovat nechce, je potřeba, aby Piráti co nejdříve lídra představili.

Bylo by logické, kdyby to byl někdo ze současných poslanců, logiku by třeba dávalo, aby lídryní byla místopředsedkyně Sněmovny Olga Richterová, která by mohla jako žena tvořit s Hřibem tandem. V tuto chvíli je to zřejmě otázka, která byla na celostátním fóru pro Piráty sekundární, je ale potřeba, aby se jí začali rychle zabývat.

Nemůže Hřibovi dovnitř strany i navenek škodit, že je až příliš svázaný jakožto komunální politik s Prahou a pražskou politikou?
Nemyslím, že mu to nutně uškodí. Veřejnost si ho pamatuje nejvíc jako bývalého pražského primátora, což je prakticky jedna z nejvyšších pozic nejen v komunální, ale i celostátní politice.

Důležité bude tohle řešit vnitrostranicky: Hřib by si měl dát pozor na to, aby pražská organizace ve vedení nenabobtnala a aby dokázal vytvářet efektivní koalice s různými regiony. Hrozbu tedy nevidím jako primárně externí, ale spíše v budování aparátu nového vedení.

Pirátům se na Celostátním fóru k Martinu Šmídovi, Haně Hajnové a Michalu Bláhovi nepodařilo zvolit čtvrtého místopředsedu, kterého doplní v blízkém době v internetovém hlasování. Neuspěly přitom například europoslankyně Markéta Gregorová nebo senátorka Adéla Šípová. To se stranám čas od času stává, ale v současném pirátském stavu to lze číst jak?
Je to celkem zajímavý jev, často se to stává v situaci, kdy hlasující, v pirátském případě celá členská základna, chce kandidáty nějakou formou potrestat. Tak čtu zejména fakt, že do druhého kola volby nepostoupila Markéta Gregorová, ale ani Mikuláš Ferjenčík.

I při volbě místopředsedů se potvrdilo, že Piráti chtěli předsedovi Hřibovi spíše navolit takové vedení, se kterým se mu bude dobře pracovat, zatímco opozice proti němu se nedokázala v této fázi efektivně konsolidovat.

Jakub Grim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít