Podle Medonose Češky Italky ve Fed Cupu po 20 letech konečně porazí
České tenistky čeká semifinále elitní skupiny Fed Cupu, ve kterém se doma v Ostravě pokusí porazit silné Italky. Svým soupeřkám mají rozhodně co vracet, čtyři poslední zápasy s nimi totiž prohály, a tři vítězství jsou už poměrně staršího data. Vůbec naposledy se Češkám povedlo uspět v roce 1993 zásluhou Heleny Sukové a Jany Novotné, které tehdy na neutrální půdě v Německu zvítězily nad Italkami 2:1.
V Ranním interwiev Radiožurnálu si s mužem, kterého jste mohli v té době vidět na lavičce týmu, tehdejšího kapitána a tenisového trenéra Jiřího Medonose, povídal Petr Král.
Ještě si sem tam vzpomenete, na dobu, kdy jste jako kapitán slavil celkem tři fedcupové tituly?
Paměť ještě nemám tak špatnou, takže si občas vzpomenu. A rád. Bylo to krásné, vždycky když se něco vyhraje, je to všechno krásné.
Bývalý fedcupový kapitán Jiří Medonos srovnává úspěšná 80. léta se současností
V sestavě jste měl často výrazné individuality, ať už Janu Novotnou, Helenu Sukovou či Hanu Mandlíkovou. Jak těžké tehdy pro Vás bylo, aby tým dobře fungoval, musel jste do jeho chodu hodně zasahovat?
Stejně jako v současné době i tenkrát každá byla ,tak stará‘, aby si uvědomila, o co jde a snažila se tu atmosféru vytvořit. Jak ze strany lidí, kteří se o chod týmu starali, tak samotného týmu. Jinak by výsledek nemohl být nejlepší. Podle toho to vypadlo, takže to bylo v pohodě.
Nebyly někdy chvíli, kdy jste zatoužil ten dámský tým vyměnit a jít k mužům?
Jednak nebyla nabídka ze strany chlapů a druhak bych neměnil. Když se s holkama po čase setkám, tak si myslím ,že jsme prožívaly krásné chvíle a vzpomínáme vždycky na to nejlepší.
Dá se tehdejší Fed Cup srovnat kvalitou s tím současným, ve kterém už se nehraje na dva jako dřív, ale na tři vítězné zápasy?
Dá. Třeba v 86. roce jsme se potkaly se všemi nejlepšími hráčkami světa jako například Chris Evertová, Martina Navrátilová, z mladé generace Sabatiniová a Šteffi Grafová. To nejlepší ze světového ženského tenisu se objevilo v tehdejším Československu.
Hrálo se to teda v jednom týdnu v Praze za účasti minimálně 32 družstev, ale už byly i tenkrát společenské akce, kterých se musely hráčky zúčastnit. Dnes se hraje tři týdny v roce, což jim zase zabere více času. Každý formát má své výhody, ale myslím, že oba ženskému tenisu něco daly.
Vám se povedlo Italky porazit v roce 1993, od té doby Češky čtyřikrát prohrály, naposledy dokonce 0:5. Jakou teď podle Vás mají šanci české tenistky nad Italkami konečně zvítězit?
Myslím si že ano. Předně nemůžu jít do zápasu tím, že prohraju, takže otázka je, jak bude holkám vyhovovat rychlý povrch. Jsem zvědav hlavně na Italky, jestli nebudou mít problém z antuky přejít na rychlejší povrch, ale mají dobré deblistky. Budou dobře returnovat. Na naší straně je výhoda obou levorukých hráček. Uvidíme odpoledne, jak se zápas rozjede.
Současný tým hodně spoléhá na dva body Petry Kvitové, nejlepší česká tenistka už zvítězila v obou singlových zápasech čtyřikrát za sebou. Jste zvědavý na její současnou formu, v úvodu roku ji trápily zdravotní problémy, a v minulých týdnech honila hlavně fyzičku na soustředění v Turecku.
Takhle bych to neřekl. Bude záležet na tom ,jak se Petra vyrovná s velkou herní pauzou. Jsou ale s Davidem Kotyzou a týmem kolem natolik zkušení, aby byli schopní přejít z tréninku do soutěžních zápasů.
I díky Petře Kvitové je teď fedcupový tým nkolik posledních let vysoko ve světovém žebříčku, připomíná Vám to trochu na týmové úspěchy bohatá osmdesátá léta?
Určitě. Tým má podle mě zaděláno na to, aby byl hodně dlouho na těch nejvyšších příčkách. Není důležitý žebříček, ale to jestli tým vyhraje nebo prohraje, ne žádná statistika. Na to se časem nikdo nebude ptát. Klíčem k úspěchu je, že hodně hráček se ať už teď nebo v budoucnu může do fedcupového týmu zapojit, ale o to, to má Petr Pála těžší.
