Než přišli Cyril a Metoděj na Velkou Moravu, nechala se už část českých knížat pokřtít v Řezně
Ze školních let si jistě pamatujeme to zcela jednoduché sdělení: v roce 863 přišli misionáři Cyril a Metoděj spolu se svými žáky a průvodem na Moravu. Jak to ale bylo doopravdy?
V průvodu nechyběli obchodníci, stavitelé a ozbrojenci. Na Moravě byli slavnostně uvítáni. Jistou zajímavostí je, že oba bratry vyslal na žádost velkomoravského knížete Rostislava byzantský císař Michal III.
Právě císař Michal III. na záležitosti víry pohlížel především z mocenského hlediska. Ve svých 22 letech vládl rozsáhlé a mocné říši a žil tak zhýrale, že mu bylo přezdíváno „Opilec“. Také konec jeho vlády byl neveselý – byl zavražděn svým strýcem regentem.
Svět 9. století se změnil po rozdělení Franské říše Verdunskou smlouvou v roce 843. Vznikly tři nové státy, jejichž rozsah můžeme velmi zjednodušeně popsat tak, že Východofranskou říši tvořilo budoucí Německo, Západofranskou říši budoucí Francie a Středofranskou budoucí Itálie.
S římskou císařskou korunou byla spjata východní část, která sdružovala převážně germánská území. A právě odtud se šířilo křesťanství spjaté s katolickou církví. Zaznamenány jsou misie přicházející do českých zemí z Bavorska a ze Salcburku. Přesto o Čechách, na rozdíl od Velké Moravy, nelze nic přesnějšího uvést. Neexistují totiž žádné písemné zprávy.
Křest českých knížat
Jednou z mála informací je strohý text z Fuldských análů z roku 845, kde je uvedeno:
„Ludvík čtrnácti z počtu knížat Čechů, kteří žádali o přijetí křesťanského náboženství, vyhověl a v oktávě Epifanie je přikázal pokřtít.“ Neznáme jejich jména, nevíme ani, ze kterých částí země pocházeli a jaké postavení ve společnosti zastávali. Ale s jistotou můžeme usuzovat, že již v první polovině 9. století na naše území začalo pronikat křesťanství.
Tedy ještě dříve, než přišli proslulí věrozvěsti Cyril a Metoděj na Velkou Moravu.
Ale je třeba připomenout, že jejich role a význam v naší historii je rozsáhlejší a zahrnuje vznik jazyka, písma a literatury. Možná i proto se právě oni stali symbolickými postavami spjatými s rozšířením křesťanství, které se pak po dlouhá léta stalo součástí nejen vzniku státnosti, ale také základem pro rozvoj kultury, společnosti a vzdělanosti.
