Byl generál Syrový viníkem Mnichova? Hrdinu s páskou přes oko odsoudili po válce jako kolaboranta
Takzvaná mnichovská dohoda byla tvrdým zásahem do existence Československa. Spolu s následným konce státu po okupaci nacistickými vojsky na jaře 1939 jsou to hlavní témata, která jsou stále trvajícím traumatem.
Zároveň zažily nejrůznější historické výklady, jak se komu a kdy hodilo. Jejich součástí jsou ale také lidské tragédie. Je otázka, jestli ti, kteří byli označeni za viníky situace a odsouzeni, opravdu byli těmi pravými viníky zániku Československa. Jednou z takových osobností je generál Jan Syrový.
Žijící legenda
Právě o něm napsal legionář Rudolf Medek: „Generál Syrový jest jméno, jež se u nás stane mythem. Bude znamenati pro budoucí pokolení příběh nedocenitelného hrdinství, pokorného odevzdání se v oběť svému národu a své zemi, příkladné, neúnavné horlivosti pro svatou věc člověka.“
„Generál Syrový byl žijící legendou, ruský legionář, statečný, schopný a byl v čele československého vojska na Rusi. V roce 1926 se stal prvním náčelníkem armády. Byl za první republiky obdivován, uctíván, děti se o něm učily ve škole,“ dodává historik Jaroslav Rokoský.
Překotné události a očekávaná mobilizace ukázaly odhodlanost lidí bránit svou republiku. Jednou z akcí byla demonstrace 21. září roku 1938 před Pražským hradem. Co s demonstranty? Tehdejší prezident Edvard Beneš spal, a tak byl jeho tajemníkem Prokopem Drtinou povolán mimo jiné právě generál Syrový. Hrdina, s páskou přes jedno oko, který lidem připomínal bojovníka Jana Žižku.
Právě on se stal také předsedou vlády, ostatně k tomu ho přemlouvali tehdejší politici v čele s Benešem. Syrový nechtěl funkci politika přijmout, považoval se za vojáka, ale odpovědnost převážila a stal se politikem. „Zůstal v čele obměněné vlády až do listopadu, musel řešit řadu krizových situací, například postarat se o uprchlíky ze Sudet. V pozdější vládě Rudolfa Berana byl ministrem obrany,“ dodává Jaroslav Rokoský.
Odsouzený generál
Jistou ironií je, že také generál Jan Syrový měl možnost odejít do exilu, ale i v tomto případě se rozhodl zůstat, aby byl s lidmi ve své zemi. Období války strávil v ústraní, byl příliš výraznou figurou, která byla v hledáčku nacistů a pod jejich dohledem.
Po skončení války nastává zúčtování. Před soudem stanul také generál Jan Syrový, byl obviněn v rámci retribučních soudů. K tíži mu bylo přičteno, že byl vyfotografován s Adolfem Hitlerem, prodal Německu zbraně a nedal pokyn ke zničení vojenské výzbroje.
Stojí před soudem a dobová propaganda jede na plné obrátky, Rudé právo tehdy mimo jiné psalo: „Člověku je stydno slyšet tyto zbabělce, zrádce a kapitulanty! Že nic nevěděli? Že nic nemohli dělat? Ale zrádci pracovali pro německé okupanty a proto nedali žádných rozkazů ke zničení materiálu, aby ho dostali Němci neporušený pro další vedení války.“
Generál Jan Syrový byl odsouzen. „Hlavní zájem celého soudu byl proti agrární straně a Rudolfu Beranovi. Syrový se mohl zachránit, kdyby svědčil proti Beranovi a ten by tak dostal trest smrti. Generál Syrový to neudělal. Hlavní zájem na takovém výsledku procesu měli komunisté, ale vhod to přišlo i dalším stranám a také prezidentu Benešovi,“ říká historik Rokoský.
Bydlel strašně bídně…
Obtížně se vysvětluje, proč tomu přihlíželi demokraté. Zřejmě bylo třeba najít údajného viníka, někoho, na koho lze ukázat. Byť nespravedlivě… Generál Jan Syrový byl odsouzen na dvacet let těžkého žaláře, byl degradován, přišel o majetek a proti danému soudnímu rozsudku nebylo odvolání. Ale jeho pronásledování v rámci propagandy pokračovalo i v dalších letech, v době jeho věznění v Leopoldově, Mírově a Valdicích.
3:58
Rudolf Beran si nese nálepku zrádce. Za spolupráci s odbojem ho přitom nacisté poslali za mříže
Číst článek
Propuštěn byl na amnestii v roce 1960, ve svých 72 letech. Neměl nárok ani na důchod, takže musel začít pracovat jako noční hlídač. Jeho tehdejší život popisuje jeho spoluvězeň Jakub Zemek:
„Bydlel strašně bídně. V jedné světničce, která byla přepažena jen kredencem a dekou, a spával v knihách, které byly po zemi, protože tam neměl místa. A přece byl veliký v tom, že nezatrpkl. Byl si vědom toho, co pro republiku udělal, i toho, čeho se pro ni musel vzdát – byl stavitelem a měl své povolání raději než vojančinu – a nakonec se mu vlast tak odvděčila.“
Otázkou dnešního Jak to bylo doopravdy je, zda byl generál Syrový viníkem? „Nebyl viníkem ani za Mnichov, ani za 15. březen 1939. Byl to voják, který oddaně sloužil své vlasti. Poválečný proces byl procesem politickým s Rudolfem Beranem, generálem Janem Syrovým, s muži, kteří zachraňovali to, co se zachránit dalo. Byl nespravedlivě odsouzen za kolaboraci,“ konstatuje Jaroslav Rokoský.
Na straně jedné tak stojí nespravedlivé odsouzení po 2. světové válce a na straně druhé neodsouzení prokazatelných kolaborantů roku 1968. „Je to naším neujasněným pohledem na minulost a dvojím metrem, s tím se zřejmě ještě budeme nějakou dobu potýkat. A pak se snad i generál Jan Syrový dočká své rehabilitace,“ uzavírá historik.
