Rudolf Beran si nese nálepku zrádce. Za spolupráci s odbojem ho přitom nacisté poslali za mříže
15. března 1939 byl předsedou vlády Rudolf Beran. Podporoval domácí protinacistický odboj a Němci ho za to odsoudili k 10 letům žaláře. Pozoruhodné či snad spíš příznačné, je, že poválečný československý soud poslal Berana na 20 let do vězení za zradu a kolaboraci.
Rudolf Beran byl od roku 1935 předsedou Agrární strany.
„Myšlenky národní a státní nesmí se nikdy zpronevěřit zásadám demokracie. Musí odpírat diktátu, který je v rozporu s povahou národa, jeho historií a tradicí,“ zní ze záznamu z archivu Českého rozhlasu v proslovu, jenž Beran pronesl k výročí úmrtí svého předchůdce Antonína Švehly.
Rudolf Beran byl demokrat a vlastenec, předseda hlavní státotvorné strany první Československé republiky.
„Strany, která vystupovala proti diktaturám zprava i zleva. Která měla výsadní postavení v domácí politice, a to si udržela i v těžké době po Mnichovu, kdy byl Beran 1. prosince 1938 jmenován předsedou vlády,“ říká pro Radiožurnál historik Jaroslav Rokoský z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.
„Rozhodlo to, že měl silné a respektované postavení v domácí politice. Pro všechny demokratické strany to byl přijatelný kandidát. Byl považován za politika demokratického kompromisu. A obecně se vědělo, že jeho vláda bude řešit jednu krizovou situaci za druhou – od rozvrácené ekonomiky, přes narůstající slovenský separatismus až po zoufalé mezinárodní postavení oslabeného Československa,“ vysvětluje Rokoský.
Od demise k odboji
Nad ránem 15. března dostávaly armádní sbory rozkaz se zákazem klást jakýkoliv odpor. Ministr obrany generál Jan Syrový vydal pokyn ke kapitulaci.
V onen osudný den podala Beranova vláda demisi. Nebyl ale čas se jí zabývat. Kromě toho bylo o osudu okleštěného Československa již rozhodnuto. „Odevzdávám osud českého národa a státu s plnou důvěrou do rukou vůdce německého národa,“ zaznělo z Beranových úst.
Ministerský předseda Rudolf Beran odešel z vlády i veřejného života na konci dubna a začal spolupracovat s domácím odbojem. „Finančně podporoval řadu odbojových skupin. Organizoval ilegální odchody za hranice a sabotáže zemědělců a rolníků,“ popisuje jeho činnost Rokoský.
Těžký žalář dvakrát po sobě
7. května 1941 pro Rudolfa Berana přišlo gestapo. „Při výsleších se choval statečně, nic a nikoho neprozradil. Byl postaven před lidový soud v Berlíně, který ho v červnu 1942 odsoudil k 10 letům těžkého žaláře a k pokutě jednoho milionu protektorátních korun za podporu odboje. Prošel několika německými věznicemi a na Vánoce 1943 byl propuštěn do domácího vězení,“ říká Rokoský.
Závěrečné vyrovnání účtů po válce, většinou už v režii komunistů, nedopadlo pro někdejšího premiéra dobře.
„Nacisté odsoudili Rudolfa Berana k 10 letům těžkého žaláře za podporu odboje. Poválečná Národní fronta v čele s komunisty odsoudila Berana v dubnu 1947 k dvaceti letům těžkého žaláře za – nutno říci smyšlenou – zradu a kolaboraci,“ uzavírá Rokoský.
