Na severovýchodě Jordánska, v oblasti Černé pouště, našli dvě budovy a v každé z nich bylo velké kamenné ohniště zahloubené do země. A právě tam bylo celkem 24 spálených drobků chleba. Byly velké od 2,5 do bezmála šesti milimetrů.

Když je pak experti zanalyzovali pod mikroskopem, v obsažených zrníčkách mouky identifikovali známky mletí, prosévání a hnětení.

Až dosud pocházely nejstarší důkazy o pečení chleba z doby před 9000 lety z Turecka. Objev v Jordánsku posunul znalosti o výrobě chleba o 5000 let dozadu.

Profesor Dorian Fuller z University College v Londýně proto tvrdí, že je to nejstarší důkaz, který se dá nazvat „záměrnou výrobou potravin“. Je to ještě před okamžikem, kdy lidé začali pěstovat obiloviny a využívat zvířata pro pomoc v hospodářství.

Podle profesora Fullera to znamená, že už tehdy se lidé snažili vymýšlet recepty. Vyrábění potravin z různých surovin prý vypovídá o úsilí, které tomu naši předci věnovali. A i díky tomu se možná vůbec začalo uvažovat o cíleném pěstování a šlechtění pšenice a ječmenu. Naši předci podle vědců chleba podávali k opečenému masu. Na rozdíl ode dneška si ho ale tehdejší obyvatelé modré planety dopřávali jenom při oslavách nebo speciálních dnech.

Podle vědců byl tehdejší chleba více plochý a strukturou připomínal spíše dnešní vícezrnné bochníky. Způsobem výroby se podobá dnešnímu pečení nekvašených chlebů, jako jsou tedy třeba arabské placky pita nebo indické čápátí. Jak říká spoluautor výzkumu Tobias Richter z dánské univerzity v Kodani, je sice slaný, ale jinak dnešní chléb moc nepřipomíná.

Rákosí a papyrus

Archeologové zveřejnili také jeho recept. Jak se ukazuje, v základech je stejný už 14 tisíc let - potřebujete jen mouku a vodu. Trošku upravený recept si před několika lety zkusil upéct původem italský kuchař Giorgio Locatelli, kterého k tomu vyzvalo Britské muzeum. Dalo mu k dispozici nákresy a nechali ho, ať si poradí. Uhnětl krásné těsto, ale pak si nebyl jistý, jak s ním naložit.

„Tohle je chvíle, kdy jsem narazil na první problém. Normálně bych tenhle chleba strčil do trouby a upekl. Podle tehdejšího receptu ho ale musím svrchu trochu nakrojit na osm dílů a ovinout kolem něj provázek nebo strunu. Myslím, že je to k tomu, aby se chleba po upečení dal lépe přenášet,“ popisoval tehdy.

Giorgio Locatelli ale ve svém chlebu používal kvásek, tedy předmíchanou mouku s vodou. To naši předci podle nově objevených důkazů před 14 tisíci lety ještě neznali. Pro chleba použili dva druhy mouky - z divoké pšenice a ječmene a směs promíchali s kořínky rostlin rostoucích ve vodě, například s rákosím nebo papyrem. Právě to podle expertů dodá chlebu trochu ořechovou, hořkou chuť. A pak už ho stačí upéct na kamenech nahřátých od ohně.

Marie Jakšičová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít